Včerejšek byl ve znamení samých špatných věcí, šoků, neuvěřitelností a rány, které po několika měsících vypluly opět na povrch, ale nakonec se stala jedna úžasná a pozitivní radostná věc, ze které mám takovou radost, že se nemůžu dočkat a musím se s ní tady podělit.
Protože tohle bych ještě před několika lety nevěděla a mohla jsem o tom jen snít.
Stejně, jako s těma špatnýma..
Minulost má být minulostí a nevracet se, protože nikdy to neudělá nic dobrýho, když se naučíte bez něčeho nebo někoho žít, překonáte to, co bylo a žijete dál s novými lidmi, novými zážitky..
Po 11 měsících se to vrátilo..
Končila nám hodina a já měla dobrou náladu, že budu brzo doma, blížila jsem se kolem kožených sedaček u vrátnice, když jsem zahlídla hodně známé dlouhé hnědé vlasy a tvář, kterou nikdy nezapomenu, i kdybych milionkrát chtěla..
Kousek od sedačky jsem se zastavila, otočila se a zůstala zírat, jako opařená horkou vodou..
Seděla tam opravdu ta osoba.. s dalšíma holkama a smála se, vůbec si mě nevšimla..
Udělala jsem další kroky k hlavním dveřím od školy a musela se vydýchat..
Šla jsem na zastávku a před očima pořád viděla její obličej.
Nás dvě před víc jak 11 měsíci, kdy bylo vše ještě v pořádku, my byly nejlepší kamarádky, které si všechno říkaly a ve všem si pomáhaly..
Na zastávce jsem se musela zeptat jedné z holek, která tam seděla a znám ji shodou okolností, proč tu s Veronikou byly, co tu dělala a ona mi v klidu odpověděla, že chodí spolu do třídy, protože Veronika přestoupila na jiný obor na mé škole!!
Celou cestu domů jsem byla myšlenkama jinde, vrátily se všechny rány a bolest před 11 měsíci, kdy se ke mně otočila zády a uvěřila těm všem pomluvám a urážkám o mně..
Bude na mé škole, můžu ji kdykoliv každý den potkávat na chodbě a nevyhnu se tomu..
To nejde, jen tak nevnímat, že zrovna tam jde nebo, že zrovna tam sedí a já ji vlastně neznám, tak proč bych si s tí měla dělat starosti..
Neumím být takhle lehkovážná a ignorantní, já vím, že bych to měla mít v malíčku, když to umí ona, proč se trápit, ale..to ale.
Příjde mi to neuvěřitelné a proti realitě, aby po tom všem, co mi zmizela ze života se v něm znovu začala objevovat jen tak náhodou (nic není náhodou sakra) a já kolem ní procházela na chodbách, jako cizí člověk, naprosto neznámý..
Nechci ji vídat a vím, že je to po dnešku nemožný.
Proto mi nepřidalo to, že zítra nemůžu, tam kam si strašně přeju, bylo to beznadějný to dokázat, ale další malý zázrak se prostě stal a splnilo se.
V Havířově se zítra konají slavnosti třídenní a já od první chvíle, kdy se dozvěděla program, byla naprosto přesvědčená a nadšená, že pátek si nesmím nechat ujít.
Hned po srdcové kapele Harlej, které jsem bohužel ještě zatím neviděla na živo, ale na druhém místě česká taková legendární kapela mých dětských let je srdcová i Divokej Bill.
Tuším, že jsem už jednou článěk věnovala i této kapele, tak jen pár řádky..
Nikdy nezapomenu, když mi bylo tak 9-10 a moje starší ségra při každém uklízení nebo jen tak pouštěla na svém kulatém kazeťáku jejich CD a já to s ní poslouchala, první hity jako Malování, Plakala..
Jednou, když v létě hráli kousek od naší chaty v Humpolci na Pivních Slavnostech, tam mohla jet a já ji to strašně záviděla, že je uvidí na živo a já musím být doma, protože nemám 16, jako ona.
Nesnášela jsem být ta mladší, která musí pořád na něco čekat!
Ano, jezdím na koncerty (1.11.2014) to budou DVA roky :)) ,ale zatím nikdy nebyla žádná příležitost jet právě na ně, první rok skoro nikde nekoncentrovali nebo byli někde daleko na nějakém festáku, který stojí několik set korun že..
A proto, když jsem na programu uviděla v pátek tyto kapely: NEBE, DIVOKEJ BILL A WITHIN TEMPATION!!!!! Bylo rozhodnuto!
Bohužel během té doby se toho hodně přihodilo a já se smutkem a špatnou náladou zjistila, že tam nemůžu jet, ano, kvůli financím..
Jako by nestačil ten šok o Veronice, musela jsem pořád myslet na to, že zítra budou všichni v Havířově na Slavnostech na DB. a já budu celý víkend opět doma..
K večeru už se zřejmě nešlo dívat na můj stále zamyšlený a zoufalý obličej a tak jsem byla nucena přiznat, co se děje, kam tentokrát chci jet v pátek nebo v sobotu (né nadarmo se říká, že rodič vás má přečtenýho jak svý boty), protože mamka to ví vždycky, proč se chovám takhle a tentokrát měla pravdu taky, neřekla jsem jí o zítřku, protože mám k tomu své důvody, ale pamatovala si, že už během srpna jsem o tom mluvila a tak se stal malý nádherný zázrak a já mám umožněno zítra odjet splnit si své malé přání vidět na živo Divokej Bill!!!
Po asi deseti letech, co je znám, budu stát dole pod pódiem, ne sama samozřejmě, s mou úžasnou kamarádkou a s ostaníma a nevnímat nic jiného než ten dokonalý pocit neslyšet ty písničky ze starýho kazeťáku nebo pc, ale přímo malinko trochu metrů ode mě na živo :)
Bylo to tak nereálné a teď mě od toho dělí pár hodin, tak malinko.
To podle mého pro dnešní večerní článek stačí a nemusíte se bát, příští článek nebude určitě o ničem jiným než právě o zítřejších Slavnostech, takže pro nepříznivce těchto božích kapel, doporučuji neklikat na můj blog :D
A pro ty, co si rádi přečtou zážitky z další akce (vím, že za srpen jsem tady žádný článek o akcích, které proběhly nepsala, nebyl moc čas, ale napravím, věřte mi), tak budu ráda za Vaše brzké zavítání zpět zde :)
Divokej Bill a Malování..
Žádné komentáře:
Okomentovat