Dnes ráno,nevím, zda to bylo nevyspáním,nebo nějakou jinou nevysvětlitelnou příčinou,ale sotva jsem nastoupila do tramvaje,byla jsem myšlenkami daleko,hodně daleko..Kde bych rozhodně být neměla.
Bylo léto,slunce nádherně zářilo svými paprsky,nad námi krásně modrala obloha a já byla na úžasném místě,nebyla jsem tam sama.S rodiči a mladší sestrou,ale já tam byla šťastná,výlet s rodinou,často se stává nudným výletem,ale kdyby jste tam jeli kvůli někomu,o kom byste věděli,že zaručeně uvidíte,už by jste se tam těšili jinak :)
V představách jsem se usmívala štěstím,měla jsem před sebou ten nejlepší týden z celých prázdnin,strávený mimo toho jednoho místa,také na několika jiných místech,ne sama :)
A teď ten důvod,proč jsem dostala neodkladnou potřebu o tom napsat..Proč takové vesmírný spiknutí,proč mi Vesmír posílá TAKOVÉ myšlenky a představy?? Nebo je to snad mým zaviněním? Strašně ráda,bych si na tyto otázky odpověděla..Vím,že představy,které se mi v myšlenkách vytvářejí,se nemohou nikdy stát skutečností..
Žádné komentáře:
Okomentovat