Zdravím všechny na blogu.
Všechny na internetu,
všechny doma..
Já jsem dneska po měsíci doma, na internetu a tady na blogu,
Je toho spousta, co bych si přála v tomto článku napsat :)
Jako první se ráda vrátím ke dni 4.7.2014, kdy jsem s natěšeným a úžasným pocitem opouštěla své rodné město Ostravu a mířila si to společně s Kejt do Bruntálu oslavit moje 20. narozeniny.
Tam na nás čekali všichni nejskvělejší lidi, ktežří se mnou chtěli strávit můj den a oslavit to společně.
Oslava se konala v Africe, nečekaně..být s lidmi, kteří Vás berou, takovou jaká jste a záleží jim na Vás a ještě k tomu na nejlepším místě, které jsem si mohla vybrat, je to ten nejšťastnější pocit, jaký jsem mohla v ten den vůbec mít.
Opravdu.
Ani jsem ve snu nečekala, že dostanu tak nádherné dárky, hlavně jeden, na kterém si všichni dali záležet, a který mě vážně zaskočil.
Kejt mě strašně moc potěšila originální malinkou láhvičkou Jacka Danielse, plynový zapalovač Royce a vlastnoručně vyrobené přání s různými vzkazy a daty všech naších společných akcí.
Háňa mi darovala parfém s růžovým chlupáčkem okolo, naůšnice a největší srdcově dárek byl velká dřevěný rámeček, z kterého se na mě smálo několik společných fotek se všema, kteří jsou z Bruntálu a kteří mezi nás prostě patří..
Dva dny po oslavě jsem opouštěla Ostravu znovu, ale tentokrát na celý měsíc a o 300km dál než je Bruntál, mířili jsme až na Vysočinu, na náš polorozpadlý, ale stále stojící baráček, který se nachází 15km od Pelhřimova, v Křelovicích.
Jelikož tam jezdím už od malička znám tam všechny místní a ještě před čtyřmi lety jsme tam byla jedna dobrá parta, se kterou jsem prožila nespočet božích akcích a zážitků, ale stárneme a ti starší už se odstěhovali nebo mají založenou rodinu a nástupci naší party jsou teď mladší kluci, kterým je maximálně 17 a mají své kola a motorky..
S jednou dlouholetou kamarádkou, která tam stále taky ještě jezdí na víkendy jsme spolu vyrazily na zábavu a noční hasičskou soutěž do obce Lesná, kde soutěžili i družstva z naších Křelovic, ale kapela nestála za moc, Martina se rychle seznamuje se staršími kluky a už tam několik známých barmanů dokonce měla.
Další víkendové akce ne všechny dopadly podle mých představ, ale byla jsem ráda, že jsem někam vůbec vypadla a přes týden se po večerech procházela po naší krásné vesnici a nebo šla aspoň mezi místní k hospodě na kofolu.
Měsíc však uplynul jako voda a s ním i můj návrat, který trval přes 6 hodin, protože na dálnici do Brna jsme museli být tři hodiny zasekaní v několika kilometrové zácpě, v těch 35 stupních se to opravdu nedalo vydržet, ale byla to úleva po takové cestě dojet domů a následně vybalovat všechny věci, které přišly rovnou do pračky a do koše na špinavé prádlo.
Je pravda, že žádný koncert se mi bohužel nepodařilo během července navštívit, když neberu takové ty letní parkety, kde hrála nějaká kapela známá pouze na Vysočině, ale srpen je před námi, druhá polovina prázdnin a já doufám, že se mi dostane příležitost jet si poslechnout dobrou kapelu s dobrými lidmi a užít si tu atmosféru, která mi chyběla, ale teď se už nemůžu dočkat pátku a cesty opět do Bruntálu, kde budeme slavit další narozeniny, tentokrát od Kejt, ale doufám, že nic nepokazí ten pocit být zpátky mezi všema :)
Žádné komentáře:
Okomentovat