Měsíc prázdnin za mnou a já už tady psala v předchozím článku o tom, jak jsem ho vesměs strávila, ale dneska se chci rozepsat o tom místu, které znám už od mého narození a kde jsem celá léta cítila vždy, jako doma.
Pro někoho, kdo by tama jen projel a nezastavil by se, by tohle místo přišlo nezajímavé, obyčejné a nudné.
Přes den tam nic zvláštního krom jezdění traktorů tam a sem a starších i vylepšených motorek kolem do kola nenajdete..
Ale i přesto pro mě je to místo výjimečné a kouzelné.
Ráno při otevřeném okně slyšíte kukání kukačky, která každý den sedí na drátě před naším polorozpadlým baráčku, který se, ale pořád drží a už třetí rok ho nikdo nekoupil, kdyby ano, už dávno bych můj druhý domov ztratila.
Krom kukačky, projíždějící auta a traktory, protože náš baráček stojí hned u cesty, která míří do dvou vedlejších vesnic Senožaty a Želiv a hlavně do menšího města Humpolec.
Ráno každý chodí do jediného krámu pro čerstvé pečivo a na poštu pro ranní noviny a časopis na čtení.
Během odpoledne nepotkáte skoro ani nohu, všichni zalezlí v práci nebo u vody, na přehradě, která je ve vedlejší vesnici 4 km daleko..
Na večer už měl každý namířeno k jedinému nejlepšímu místo-hospodě.
Tam se vždycky sešlo hodně místních a pilo se i do rána..
Já začala vnímat celé místo kouzelně díky lidem, kteří mě jako ještě malou hloupou čtrnáctiletou ještě s jednou o rok starší kamarádkou začali brávat potaji, když si už její mamka myslela, že v 10 hodin večer už spíme u nich na zahradě ve stanu, do hospody kde jsem poprvé ochutnala rum s kofolou a začala jsem poprvé kouřit a prožívat letní zážitky, kdy jsme se nad ránem vraceli potichu se smíchem zpátky na zahradu, aby její mamka nic nepoznala a takhle to šlo celé léto.
O rok později už jsem s těmi lidmi začala prožívat další a další nezapomenutelné akce, kdy jsme se každý den scházeli různě po vesnici, nejčastěji v naší stodole, kde kluci donesli staré madračky stoleček a vypadala to, jako malá místnost jen pro zvané nebo na zastávce, kde jezdí sami kamioni z Prahy, ale v noci už tam bývá někdy klid a tak nebyl problém sedět nahoře u zastávky na kraji silnici v kruhu a jen tak si povídat a nechyběly ani stanovačky na hřišti s bednama piv a vínem s kofolou pro ty, jako jsem byla třeba já a pivo nepila a nepiju..
Rok s rokem jsem se těšila na ty lidi a letní zážitky, srpnová pouť s fotbálkem pak oslavováním u hospodky, v červenci se zase koná tradičně hasičská soutěž, kterou jsem ale zažila jen jednou před třemi lety, v srpnu je tam vše tak víc k užívání, ale je pravda, že tento rok už nebylo nic, jako vždycky.
Už poslední tři roky tam čím dál víc lidí začalo ubývat..
Dospěli, odstěhovali, založili rodinu a na pubertální dovádění přišla řada na mladší generaci, kteří jsou, ale.. mladší a mají své kola, motorky a své kamarádky ve svých letech..
Na celém to místě není božské jen ta společnost a zážitky, ale i ta krajina, příroda, pole a vesnický klid, kde se zná každý s každým a nikdy tam není kde zabloudit.
Každým rokem jsem si přála tam bydlet a moct tam prožívat a oslavovat vše krom letní pouťi, ale i Silvestra, Velikonoce, Plesy..
Dovedu si představit žít na vesnici, mít tam své přátelé a události, při kterých bychom se všichni sešli a radostně si je užívali.
Tento rok v červenci mi přišlo všechno tak smutné a líto, že jsem naráz krom víkendu tam neměla s kým být a s kým cokoliv podnikat a proto o tom teď píšu, protože v mém srdci je to stále mé magické místo, můj druhý domov, kam se vždycky chci a budu vracet s naději, že to bude jiné, než tento rok.
Můj sen je navštívit aspoň jednou Ameriku, Californii, LA, New York a Las Vegas.
Musí to být nejkouzelněšjí pocit procházet se ulicemi v těhlech městech, potkávat tolik lidí, vidět tolik památek a budov, pláže a při večerech chodit do místních barů, kde hraje hudba, všichni tančí, barevné světla venku září světlem, velké billboardy celebrit a mít možnost vidět a potkat svůj idol, zblázním se štěstím.
Už ta příležitost být v Americe a aspoň na týden nebo čtrnáct dní prožívat pravý ametický život, ne jen z filmů a komedií..
Kdo byl v Americe a zná to, opravdu upřímně závidím a smekám, protože já si přeju si opravdu tento sen splnit a odletět na dovolenou právě tam, přes den nakupovat po obchodech, chodit na pláži a koukat na plážový volleyball, pít dobré drinky a užívat si tu volnost, svobodu, vzdálenost od všeho mrzutého a mít na tváří pořád jen úsměv, protože v Americe by nešlo se neusmívat..
Kdo máte nějaké své kouzelné místo, kam si přejete za každé okolnosti vyjet a navštívit, klidně se podělte taky se mnou, každý má právo přece na svůj kouzelný sen a svět :)
Náš baráček ze zadní strany s rybníkem..
Taková procházka jednou do vedlejší vesnice..
Takové krásné pole plného máku..
Žádné komentáře:
Okomentovat