Je pravda, že po dlouhé pauze, kdy jsem poslední povídku napsala uběhl víc jak měsíc a je čas pustit se do dalších slov z mé fantazie a tak mě zaujal článek, kde byl začátek příběhu a na dalších blogerů závisí konec příběhu :)
Tato povídka patří do projektu "Dopiš příběh", původně u Siwy. Začátek příběhu naleznete na blogu Agreneje
Marie se stydem dívala dolů do trávy a já si v duchu vyčítala, že jsem jméno jejího osudového muže vůbec vyslovila, ale nemůže se mi nikdo divit, nestává se každý den, že by na Vás mluvila oživlá socha Pany Marie a ještě na mně právě závisí jejich osud, aby našla svého druhého Josefa.
Žaludek začal opět protestovat a hlásit se k právu udělat si menší svačinku takhle při poledni, ale do nejbližší zahrádky s občerstvením zbýval ještě necelý kilometr a začala jsem přemýšlet, jak vyřešit Marii, přece nemůže vedle mě sedět a lidi kolem budou zírat a já budu směšně odpovídat: ,,nebojte, ona Vám nic neudělá, je to jen oživlá socha.."
Na kraji loučky jsem se posadila do trávy a Marie měla stálé smutné zastyděné oči..
,,Marie, omlouvám se, zaskočilo mě to, přiznávám, ale chápu Vás a pomůžu Vám najít muže podobnému Josefovi, s tím se můžete na mě spolehnout.."
Přikývla, ale moc přesvědčivě to nevypadalo.
Tak od ní se toho moc nedozvím, škoda, že si nemůžeme povídat, třeba bychom našly nějaké společné téma staré několik století..
Zahrádka byla už na dohled blízko a já tedy spustila:
,,Nebude Vám vadit, když si na pár minutek odskočím a Vy tu mezi tím na mě počkáte? Bude to chvilka, slibuji.."
Mrknutím oka jsem poznala, že smím odejít a tak se stalo.
Napadlo mě, že se u obsluhy zahrádky zkusím zeptat, zda se tu během dneška nepotuloval jeden docela nenápadný muž podobný třeba takovému Josefovi..
,,Dobrý den, co si dáte slečno?"
,,Poprosila bych jednu bagetu a dobrou vodu a omlouvám se, ale mohla bych mít prosím dotaz?"
,,Samozřejmě, s čím potřebujete poradit?"
,,Hledám jednoho muže, pravděpodoně byl sám, delší vlasy, zarostlý vousama, nevšimla jste si prosím někoho podobného dneska?"
Paní, tak okolo čtyřicítky se zamyslí a najednou se začne usmívat..
,,Oh ano, možná myslíte toho tichého a osamělého pána, který tu seděl se šálkem kávy a zamyšleně pořád koukal na jedno stejné místo, ale kam šel, Vám bohužel neporadím, zčistajasna odešel.."
Poděkovala jsem za bagetu a dobrou zprávu a vyšla na loučku za smutnou Marii, tahle dobrá zpráva ji určitě potěší..
Městečko se zdálo moc pěkné, baráček vedle baráčku v baroktním stylu, uprostřed malá kašna, z které proudila voda a okolo lavičky, na kterých odpočívalo při letním horku několik starších lidí..
Naproti kašny vedla úzká cestička, po které jsme se nenápadně vydaly a překvapením jsem trnula, když za malým náměstím se skrýval moc pěkný kostelík..
,,Nevím, ale něco mi říká, abychom se tam šly podívat, co na to říkáš Marie? Půjdeme?"
Šokujícím výrazem, že neví, co má očekávat pokrčila rameny a já to vzala za souhlas.
S Marií za zády jsme se vydaly pomalými krůčky ke kostelu, chyběly dva schůdky dovnitř a před námi dlouhá chodba až k oltáři, vnitřně jsem cítila takový zvláštní vzrušující pocit, nikdy jsem takhle v kosteli ještě nebyla..
Rozhlížela jsem se po obou stranách lavic a nedokázala nezvedat hlavu do výše na stropy vymalované nádhernými ozbrazcy, které mě opravdu dokonale uchvátily..
Blížily jsme se k oltáři, když do mě Marie nepatrně drcla do zad, aby mi dala na znamení, že úplně vepředu v první lavici se krčí neznámá osoba..
Muže jsem spatřila jen na louce na dvě sekundy a moc si ho neprohlížela, ale tentokrát jsem to napravila..
Vysoký muž, na sobě delší hnědý kabát, vlasy po ramena, zarostlý vousama a při otočení na mou osobu čokoládově hnědé vlasy plného smutku a trápení a trochu i strachu..
Snažila jsem rychle přemýšlet, co mám říct, ale v momentu, kdy se vedle mě vynořila soška panenky Marie, s otevřenou pusou zíral nejdřív na ni pak zpátky na mě..
,,Dobrý den. Vy budete ten, který dnes dopoledne položil tucet květin k soche tady Panny Marie?"
Stále zírací na sošku koktavým hlasem odpověděl:
,,Já.. ano.. chodím na tu louku každý den.."
,,Smím se zeptat? Jaké je vaše jméno?"
,,Kristián."
Žádné komentáře:
Okomentovat