Life Moments: Léto v Greece

Je neskutečné, jak rychle to léto uteklo. Je před námi poslední týden a konec prázdnin.

Ale aspoň myšlenkami se můžu stále vracet k mé úplně první premiérové dovolené, kterou jsem prožila

v Řecku. A že těch zážitků je dost..

Moje kamarádka Hanča v téhle destinaci a zemi byla už dvakrát, takže, když hned v Září přišla nabídka, jestli bych příští rok nechtěla jet s ní, neváhala jsem. Věděla jsem, že to budu mít finančně trošku těžké, ale konečně jet na svou první dovolenou a sama bez rodičů, jen s kamarádkou, byla nejúžasnější představa pod sluncem.

Celé měsíce jsem šetřila a modlila se, aby už byl červenec..

Jako dopravu jsme si vybrali autobus, je levnější a říkala jsem si, to zvládneme, cesty autobusem mám ráda, sledování cizích měst a přírody z okna bude super.

Ale přes 20 hodin je makačka bohužel.

Hodně jsme čekali bohužel na hranicích, nejhorší byly v Makedonii, kde jsme strávili v noci asi 2 hodiny.

Ale nad ránem jsme se už blížili Řecku a ten pocit pak stál za to.

Okolo 10 dopoledne jsme dorazili na naše cílové místo Fourka, poloostrov Chalkidiki.

Vystoupila jsem a přede mnou stál velký hotel Akropolis.

Jelikož jsme musely čekat na ubytování až do odpoledne, šly jsme rovnou k bazénu, kde byl taky bar a já jenom tiše vnímala ten pocit, být 1592 km daleko.

Z předešlých článku víte, jaké jsem měla od zimy období, hlavně co se týče školy.

Odjet pryč bylo mé největší přání a tak trochu i motivace.

Být na nějakou dobu pryč, přijít na uplně jiné myšlenky, poznat nové lidi, nové možnosti, zapomenout..

Zapomenout na ty těžké chvíle, které jsem nechávala za svými zády a těšila se co přijde.

Druhý den jsme se večer dole u bazénu seznámili se slovenskou partičkou, kteří přijeli z Košic.

Jejich partička se skládala ze 4 kluků a 3 holek.

Od toho dne jsme se od nich neodloučili.

S holkama jsme si tolik nerozuměly, ony většinu času trávily spolu někde, ale s klukama bylo nejlíp.

Hanča si začala hodně rozumět s Adamem, vznikl mezi něma románek a já se nejvíc bavila s jeho bratrem Matúšem.

Mezi námi byl jen čistě kamarádský vztah, ale během těch pár dní mi přirostl k srdci, byl vtipný, upovídaný, milý a po jeho boku jsem dokázala být volná, nemyslet na nic špatnýho, užívala jsem si jejich přítomnost.

Na dvě noci jsme se prohodili, Hanka zůstala spát na pokoji s Adamem a Matúš byl v našem pokoji.

Pouze jsme vedle sebe leželi, jako kamarádi, jako sourozenci, ale byla jsem za to ráda, že tam nejsem sama, protože jsem se mohla na Matúše spolehnout, když jsem měla slabou chvilku a bylo mi do pláče, přišel a objal mě, jestli je to lepší, v tu chvíli jsem to objetí potřebovala a on tu jako nový kamarád byl a já byla tak šťastná, že jsme se tady potkali a můžeme i když jen pár dní prožívat společně.

Řecko je nádherné místo, v noci jsem milovala koukat z naší terasy na noční osvětlené město.

Do blízkého městečka Fourky jsme se šly párkrát projít, je malinké, ale najdete tam hlavně supermarket, palačinkárnu,pekárnu, gyrosárnu,kavárnu a hlavně obchůdek vedle obchůdku, kde jste mohli zakoupit suvenýry a vše, co je v Řecku typické, od olejů,oliv,koření..

V okolí našeho hotelu uvidíte samé luxusní krásné domky jednoho stylu, které slouží k pronajmutí, částky za pronájem jsou nad milion, ale při cestě na pláž a k moři, která trvala necelé 4 minutky jsme ty malé domky mohly obdivovat a představovat si, jak tam jednou někdy v příštím životě možná budu žít.

Bohužel i v Řecku dny utíkaly a pak následoval odjezd.

V autobuse nechyběly slzy, protože zvyknout si na to trávit každý den od rána do noci s někým a najednou víte, že přijde krutá realita.

Budete zpět doma, kde nikoho nemáte..

Pomalu víte, že přijde den, kdy musíte znovu do školy, sice mám ještě do půlky září čas, ale najednou je ten strach ještě větší než byl na jaře.

Já byla zničená a zoufalá, že jsem od března musela odejít, přála si, aby už bylo září a já se tam vrátila, pořád se chci vrátit, ale..

Po dnech v Řecku jsem myšlenky na školu uplně opustila, vnímala jsem přítomnost a ted se bojím a nedovedu si představit, že tam budu a hlavně s cizími lidmi.

Nesnáším seznamování, koukat na cizí tváře a nevědět co říct, čekat, až někdo přijde a jako první na mě promluví.

Čekat na volné hodiny a pauzy kdy budu možná moct být s kamarádkou, která bude mít hlavu plnou státnic, které jsem měla mít tento poslední třetí rok taky..

Nejhorší je, když není nikdo, s kým můžu o tom mluvit, protože když na to začne téma, slyším jenom utěšující řeči, jak se mám těšit, že je to super poznat nové lidi, mít zase nové zážitky s novým kolektivem a tak dále..

Ale nikdo se nedokáže vcítit do mě, do mé duše, mého těla a srdce.

Od toho tady mám jenom tento můj takový ne zcela soukromý deník, kde můžu své bolístky vypsat.

Na konec článku nesmějí chybět fotky z nejúžasného místa, kde rozhodně chci jet, teda přesněji už letět znovu.

Vychutnejte si se mnou to dobrodružství a štěstí alespoň z těch fotek.

Tea.