V dnešním článku se rozepíšu o předešlém roce, jako asi už milionkrátý člověk, ale ono to k tomu patří, urovnat si myšlenky, uvědomit si co bylo, je a bude..
Poslednich pár hodin roku 2017..
Tento rok byl pro mě hodně smíšený.. Od ledna pády, prohry, zklamání, bolest, smířeni se s vyhazovem ze školy..Ale objevila se naděje, nová životni zkušenost, odjezd tisic kilometrů daleko, poprvé být na tak krásném a okouzlujicim místě, jako je Řecko, kde jsem dostala možnost alespoň na pár dní na to špatné z prvni půlky roku zapomenout, zvednout hlavu a dívat se dopředu, na nové cíle, mít každé slunečné ráno úsměv na tváři a cítit se šťastná. Dostala novou šanci vrátit se do školy, znovu bojovat, abych tentokrát vyhrála a zase se posunula o velký krok vpřed. Poznala nové lidi, zjistila bohužel taky, že blízky člověk umí místo podržet, obrátit se k zády..
Blíži se nový rok, nikdo nikdy neví, co ho opět čeká. Já si přeji, abych měla při sobě stále svou milovanou rodinu a blízké lidi, kteři budou šťastni a zdraví.
Nepřestanu milovat lidi na kterých mi nejvíc záleží.
Nepřestanu mít v srdci i ty, kteří mě bohužel zklamali a ublížili, ale člověk se nemá vracet k minulosti, proto se snažím se k těm lidem nevracet.
Každý má právo na svou volbu, jak se ke komu zachová,je to jejich vnitřní osobnost a já můžu jenom doufat, že jednou si to možná sami uvědomí, jak dokázali ranit a ublížit..
Já musím zvednout hlavu a jít dál.
Žít svůj život, mít své cíle a touhy, za kterými chci jít bez ohledu na to, kdo v mém životě chce být, nebo nechce.
Poznala jsem minulý rok i nové dobré lidi, kamarády, kteří mě dokáží rozesmát a jsem za ně upřímně moc šťastná.
Včerejšek znamenal pro mě po dlouhé době moc radostný den, pro mě takový můj první zázrak v roce 2018.
V červnu jsem byla znovu přijatá na mou školu po mém vyhazovu, o kterém si kdo by o to stál, může přečíst v předešlém článku.
A včera nastal pro mě opět ten den D, kdy jsem šla na první termín zkoušky předmětu, který zapříčinil můj odchod.
Bylo to zvláštní, klepala jsem se strachem, ale snažila jsem se povzbudit, že tentokrát tuhle prokletou překážku vyhraju, překonám to, co jsem minulý rok nepřekonala.
Stále jsem měla před očima ten den, 27.březen, slyšela ty slova..Neuspěla..
Ale když jsem včera šla si vylosovat papírek, vytáhla si levou rukou své číslo, třetí papírek z kraje a ten papírek byl správný.
Strach ze mě spadnul a na konci mého proslovu o dvou otázkách, které jsem si vylosovala, řekl profesor to, co jsem toužila slyšet před rokem, zkouška je splněna.
Byla to ta největší úleva, jakou jsem v tu chvíli mohla mít.
Mé malé, ale pro mě největší vítězství, dokázala jsem si sama sobě, že jsem se vrátila, abych to nevzdala, abych to dokázala a já to dokázala.
Vím, že nebýt jednoho zákeřného dospělého člověka, který měl to svědomí někoho neprávem potopit, dokázala bych to i tenkrát.
Ale teď jsem seděla v autobuse, koukala na slunce a cítila a věřila, že opravdu mám vnitřní energii a sílu to dokončit. Ten předmět mě bohužel čeká tento letní semestr ještě jednou, trošku pod jiným názvem, ale jinak se jedná uplně o tentýž stejný předmět, ale překonala jsem ho teď, musím ho překonat ještě jednou.
Čekají mě ještě poslední 3 zkoušky do konce ledna, ale půjdu k nim s pozitivní myšlenkou, to nejhorší čeho jsem se nejvíc bála mám za sebou a je to úžasný krásný pocit.
Nový celý rok, 365 dní, 365 možností a šancí.
Já chci věřit, že opravdu vše zlé, bylo pro svůj význam, že to tak mělo být a teď se to začalo obrácet naopak k lepšímu a já uvidím, že to tak prostě mělo být a pochopím ten důvod.
Možná se objeví po letech i ten nový človíček, který ve mně probudí znovu ten pocit, kterému se říká láska.
Možná bude těch nových 365 dní pro mě šťastných, s mými nejbližšími.
Dobrou noc a u dalších nových řádků o mém životě, cestách a cílů ahoj.
Tea.
Žádné komentáře:
Okomentovat