Jelikož mám ještě pár minutek času,dokud nepoběžím do práce,ráda bych napsala článek.
Jsem taky holka a vím jaké to je mít v sobě schovanou bolest můžu o tom něco napsat:)
Můžete mít několik přátel,hodně dobrých přátel,kterým důvěřujete,ale svěříte se jím se svou vnitřní bolestí..?Někdy to bohužel nejde a důvod..?Strach,stud,odvaha,tohle všechno brání přinat někomu svou bolest,kterou v sobě nosíte a pak večer,když ležíte sami v posteli,sluchátka v uších,ta bolest se Vám zčistajasna ozve v srdci,v hlavě a Vám začnou téct slzy smutku,strachu,zoufalství.
Začnou se Vám v hlavě říkat otázky na které neumíte nebo se bojíte sami odpovědět.Mělo se stát to co se stalo..?Je nějaký důvod proč jsme se poznali..?Proč máme toho tolik společného..?A přitom můžeš být jen v mých snech nikde jinde..Jenom v mých snech můžu s tebou mluvit na jiném místě než v reálném životě.Jen v nich mě rozesmíváš,když je mi do pláče.Jen v nich se můžeme spolu držet za ruce a nikdo nic neříká,protože jen v nich záleží jen na nás dvou,na nikom dalším.Proč o tom píšu..?Protože jenom tady je lehčí o tom psát holé věty,než o tom s někým mluvit,s někým kdo by tohle nedokázal pochopit a brát to za normální věc.Proto tenhle článek.Často si říkám jak krásný život má 5 letá holčička,která má na starost jen hraní s poníkama a hledání ztraceného myšáka,než hledání odpovědi na otázky,na které nejde najít odpovědi..
Žádné komentáře:
Okomentovat