Život mě učí mlčet.

Dnes jsem projížděla články na Téma týdne, které je Hlasy v hlavě a ze všech článků mi přišly pouze dva originální a zajímavé, ostatní se netýkaly ničeho jinýho, než, že všichni slyší hlasy duchů, předků, přírody a dalších nadpřirozených, čarodějnických věcí..

Už mi to přišlo s prominutím trapné a ohrané nepsat o ničem jiným.

Protože mám v hlavě poslední dny hodně myšlenek, využiju tématu a vypíšu je sem.

Naposled..

---

Včera jsem byla po dlouhé době s človíčkem, který pro mě jako kamarádka hodně znamená a mohla jsem si o všem popovídat, koho obejmout a uvědomila jsem si, jak si toho strašně moc vážím, že nejsem úplně sama, že tu pořád je pár lidí, přátel, kteří mě mají rádi a záleží jim na mě i s mými chyby, které mám.

Neobracejí se ke mně zády a nevyužívají mé chyby k odsuzování a šíření dál mezi ostatní lidi a to je důvod hlavní, proč jsem si uvědomila, že už tu nemůžu psát své soukromé věci, co cítím, co mám v hlavě za myšlenky, radost i bolest, protože tenhle blog čtou někteří, kteří to dokážou jen obrátit proti Vám a mít z toho radost pro sebe.

Další co jsem si uvědomila je, jak málo stačí někoho ztratit.

Vnitřní pocit mi jasně řve do hlavy i do srdce, jak to strašně bolí, ale člověk nemůže do nekonečna se snažit, omlouvat se, prosit..

Přitom nikdy nevíte, co se může kdykoliv stát a pak bude pozdě na nějaké.. kdyby.

Nemyslím každý den na nic jinýho, než na to, jak strašně bych si přála ještě některé lidi obejmout a říct, jak je mám ráda, jak mi na nich záleží, ale nemůžu.

Když Vás někdo nepotřebuje u sebe a nechce, nemůžete ho nutit i přes tu bolest, musíte říct stop!

Nechci to vzdát!

Musím to vzdát!

Dokola si v hlavě opakuju, jak jsem pořád strašně ráda a šťastná za ty, kteří se na mě těší, kteří mě nechtěj vidět se trápit a už se nemůžu dočkat až budu ty společné chvíle prožívat s nimi a přestanu aspoň na pár hodin mít myšlenky na ty, kteří už o mě ve svém životě nestojí, ale i tak to neznamená, že se na to dá jen tak zapomenout.

Jen místo bolesti vnímat radost z toho, s kým v danou chvíli jsem.

Na konec posledního vylévání si svého srdce a depresivních myšlenek naprosto úžasná písnička, která nejde prostě neponořit se a nevnímat v hlavě ten nezapomenutelný text.

And I dont' want the world to see me

Cause I don't think that they'd understand
When everything's made to be broken
I just want you to know who I am.