Nedělní den, nedělní počasí a vše okolo mě přinutilo zapřemýšlet se nad různými věcmi a využít posledního dne, kdy je tak boží téma o hvězdách, miluju hvězdy a proto by mě hodně mrzelo, kdybych nestihla se aspoň pokusit o malý příběh věnovaný právě hvězdám.
Proč nemůžeš být třeba hvězdou?
Nebylo by tak složitý, ti toho tolik říct, jak se cítím, když jsem v tvé blízkosti, když cítím tvou vůni a můžu tě hladit po vlasech i po tváři.
Pořád se snažíš mě od sebe odhánět, že neděláme správnou věc, ale já se už nechci nechávat dál odstrkovat.
Věřím, že musel být důvod, proč se tohle všechno stalo a stále děje, tak proč to takhle rychle zkončit?
Proč zkončit to, jak je mi s tebou hezky a konečně si nepřipadám tak sama, proč o to přijít?
Nadechnu se a koukám dál na tu nádheru nahoře a zatlačuju slzy, protože před hvězdami plakat nechci ani před tebou.
Pořád dokola opakuješ, jak už nesmíme dovolit, aby se to znovu stalo, my dva..
Chceš slyšet, ano máš pravdu, už se tě nesmím nikdy dotknout, ani tě políbit, zapomenu na ty chvíle strávené s tebou, na tebe celýho, tak to uslyšíš, ale teď a tady, v trávě pod hvězdami můžu vykřičet své slova, patřící tobě.
Nelituji jediné sekundy, minuty ani hodiny, noci s tebou, nelituji ničeho, co jsme my dva udělali, nedokážu si představit, nemít už možnost tě vidět a být s tebou, po večerech koukám na hvězdy a jediné co si přeju je, abych tě neztratila, aby si už nemyslel vážně slova, která mi ubližují, aby si už nemyslel na jinou osobu, na kterou pořád myslíš.
Přála bych si být v kůži jiné osoby, té, se kterou chceš trávit svůj čas, té se kterou bys jel kamkoliv a se kterou by nelitoval věcí, jako se mnou..
Tolik si přeju, neztratit tvou přítomnost, tvou blízkost a neležet už nikdy sama v trávě a pozorovat hvězdy v osamělosti a mít stále před očima obraz nás dvou, mě v tvém objetí, když mi do ucha šeptáš sladké chci tě, přeju si slýchávat tyto slova každý den, každý moment s tebou.
Nevím, jak dlouho tohle všechno potrvá, ale udělala bych cokoliv, abych o to nepřišla.
Je to už zvyk? Nebo city?
Nevím.
Začalo to tak nevinně, ale už to tak nedokážu dál brát.
Tékají mi slzy po tváři po každé, co slyším v uších tvá slova, že to bylo naposled a už nikdy se to nesmí znovu stát.
Kéžbych mohla jednou místo na hvězdy na tebe zakřičet, né, já nechci, aby to bylo naposled, chci být s tebou pořád a nepromarnit šanci, být možná znovu aspoň na nějakou dobu šťastná, protože v tvé blízkosti, jsem šťastná.
Žádné komentáře:
Okomentovat