Místo sezení u počítače a psaní článku bych měla ležet v posteli, zakrytá peřinou až po nos a spát, horečka stoupá, pak klesá, kašel mi nedává pokoj, ale obětuju půl hodinku pro blog, protože v Klubu snílků je aktuální téma, které je právě aktuálně dneska a to Svátek mrtvých, každý má určitě někoho, kdo odešel nahoru do nebe a dneska na něj myslí.
Já na jednoho člověka taky pořád moc myslím a proto i nemocná chci povídku pro tohoto člověka napsat.
Pííp. Otevřu oči a v pokoji začíná být šero, musela jsem spát dlouho, natáhnu ruku ke stolečku, kde leží můj mobil, abych si přečetla novou smsku.
Dveře od pokoje jsou zavřené, naši už budou zřejmě zpátky, šli k babičce posedět a v malém oslavit její narozeniny, které před pár dny měla.
Mobil se odemkne, ale žádná 1.příchozí zpráva, jako vždycky, rozhodně se podívám mezi přijaté, jestli se nestal nějaký překlik, ale poslední přijatá zpráva je přečtená a neodpovídá dnešnímu datu ani času.
Vylezu z postele, ze stolku vezmu prázdný hrnek od čaje a jdu do kuchyně, neslyším hrát televizi ani žádné hlasy, takže doma ještě nikdo není, ale jak skončil film a já si šla lehnout, jsem si jistá, že jsem dveře nechala otevřené, abych slyšela klíče až dorazí domů.
Příjdu do kuchyně a začnu čepovat z konvice čepovat teplý čaj, letmým okem zavadím o hodiny a něco mi nehraje.
Na hodinách stojí ručička na 14:50, ale to je divné, ve tři hodiny pomalu taková tma?
Vrátím se s čajem do svého pokoje a na mobilu mám jasně 16:30, to by souhlasilo.
Otevřu ventilačku, za celé odpoledne, co jsem prospala je tu příšerný vzduch, vytáhnu prášek na bolest hlavy a krku a zapnu svůj nootbok, další film už by měl být stáhnutý.
Na liště u názvu filmu se objeví disk plný, co to je za kravinu, já nemám žádný disk plný, proč se to nestáhlo.
Rozklikávám stažené soubory, vymažu poslední film, který jsem viděla před tím než jsem usnula a dám znovu stahovat film, budu hodinu čekat, ale to zvládnu.
Zapnu si písničky a zpátky si lehnu pod peřinu, musím být v teple.
Poslouchám písničky, piju teplý čaj a všimnu si, že okno je zavřené, že by průvan zavřel ventilačku, ale venku takový vítr není, otevřu zpátky a sednu si na postel, nootbook mi leží na klíně a nevěřím vlastním očím.
Disk je plný, znovu.
Stáhne se to vůbec někdy, v záložkách mám jen několik možná tak padesát písniček a pár filmů, ale nootbok mě neinformoval, že bych měla prázdné místo, tak co to je za kravinu.
V pokoji už je opravdu tma, tak rozsvítím, uprostřed pokoje zůstanu stát, protože moje hodiny na zdi mají stejný čas, jako byl v kuchyni, 14:50.
Tohle už není náhoda.
Sedím na posteli a přemýšlím, co se mohlo stát.
Cítím, že mě začíná hořet čelo a tváře, teplota zase stoupla, zavřu nootbok a znovu si lehnu, abych se zase na chvíli prospala než příjdou naši od babičky. Od babičky..
Babička měla narozeniny v pondělí, 27.října a děda o sedm dní dřív, 20.října, ale dneska není 20.říjen, je 2.listopad.
To znamená, děda má dneska svátek.
V té nemoci bych na to málem zapomněla, ale proč jsou hodiny v kuchyni i v pokoji stopnuté na 14:50?
Děda neumřel v tento čas, to si moc dobře pamatuju, umřel v 1 v noci.
Zbývá jediný důvod, narození.
Děda se narodil v 14:50, chtěl mi tímto připomenout, abych na něj nezapomněla, slzy mi začnou téct po tváři a já se snažím radši usnout, abych zahnala bolest hlavy a divný pocit, jaký jsem měla.
Nevnímám čas, nic nevnímám, vím, že spím, ale obraz toho, co uvidím mě vyděsí.
,,Jen v klidu spi, rád se na tebe koukám, pořád se na Vás koukám a dávám pozor, aby se Vám nic neztalo, teď jsi nemocná, ale neboj za chvíli budeš zdravá, jako rybička."
Chci něco odpověděď,ale nevyslovím ani hlásku, spím a tohle je jen sen, krásný sen, vidím dědu.
,,Mám Tě rád holčičko, nezapomeň na to, nikdy, až se probudíš, hodiny budou zpátky na svém čase, moje znamení pomohlo, vzpomněla sis na mě a proto jsem byl tady,vždycky, když se zastaví hodiny, budu to já.
Sladce spi"
Ucítím pohlazení po vlasech, myslím si, že to je mamka,že se už vrátili, proberu se, ale v pokoji je pořád tma, dveře i okno jsou zavřené, otočím se na druhou stranu a spím dál.
Intuice mi napovídá, že tu dneska se mnou děda byl a tím pádem můžu v klidu dál spát.
Sladce spi dědo.
Žádné komentáře:
Okomentovat