Zdravím všechny :)
Včerejškem, tedy pondělkem začal ne jen nový pracovní týden, ale nový týden s novým Tématem týdne, které mi přišlo hodně skvělé a hlavně inspirantivní pro mnoho článků a téma nezklamalo.
Hned vysvětlím proč.
Můžu se Vám snad trošku pochlubit s mým novým menším úspěchem (já každou novou věc pozitivní v mém životě beru za úspěch), minulý týden jsem byla přijata mezi další administrátory na blogu: tema-tydne.blog.cz, kde mám výborný úkol každé pondělí vybírat články na dané Téma týdne, které následně uvidíte v žebříčku těch nejlepších článků za celý týden ze strany nás adminů a také ze strany ostatních, protože i Vy ostatní, můžete dát odkaz na jakkýkoliv článek na TT, který se Vám bude líbit a chcete se o něj podělit s ostatními :)
Během dnešního probírání se včerejšími články bylo hned několik, které mě opravdu příjemně překvapily, některé byly až moc smutné, ale city se v tomto nádherném tématu nezakazují a já děkuji všem, že se u čtení nenudím a mám opravdu z čeho vybírat :)
Ale teď už můj dopis, který byl odeslán jedné osobě už poměrně dávněji, ale vnitřní pocit mi říká, že bych se měla právě tady o řádky v něm s Vámi podělit.
M.S.
Musím ti napsat něco co jsem ti měla napsat nebo říct už dávno.
Bohužel i přes rady, které jsem neposlouchala, jsem neměla tu odvahu.
Tedka už ji mám,asi protože,už je mi to všechno jedno,už mi na tobě nezáleží jak záleželo.
Vím,že to možná víš už dávno, i když jsme o tom nikdy my dva spolu nemluvili tak aspoň se mi konečně po takové době uleví.
9 měsíců.
Vše trvalo dlouhých devět měsíců.
Od dne kdy jsme stáli a ty sis mě zavolal a chtěl ať tě obejmu, že ti je zima, z bedýnky hrál Sen.
Od toho dne naše písnička.
Měla jsem období, kdy mě někdo zklamal, ale ty jsi mi ten podzimní večer dal nové světlo.
Při cestě domů jsem potom celou cestu nepřemýšlela nad tím člověkem, ale nad tebou.
Před očima se mi neustále vracel obraz nás dvou, našeho prvního objetí při večerní obloze.
Sama sebe jsem se ptala, jestli bych neměla přestat, dva měsíce tu někdo byl, nebylo to nic vážného, ale díky němu jsem vlastně poznala tebe.
Každý den jsem se pak těšila, až tě zase uvidím.
Tvoje roztomilé modré oči a ďábelský úsměv, jaký neumí nikdo, jen ty.
Začaly mé hezké chvilky s tebou, vše to vypadalo tak nadějně, každý den spolu, když byla zima, netrvalo ani pět minut a dal jsi mi svou bundu, aby mi nebyla zima.
Když jsme někam šli, drželi se za ruce, v každém tvém objetí jsem se cítila bezpečně.
Zlobil ses, když jsem měla na sobě make- up a ty byl naštvaný, že se ti to na mně nelíbí, smál ses, když se okolo smáli mým chybičkám, ale pak jsi mrknul a chytil mě kolem ramen.
Začala jsem tě začala mít ráda víc a víc,protože jsi byl první kluk který mě dokázal rozesmát i když se mi chtělo brečet.
Vždycky si za mnou přišel,objal mě,chytil za ruku a já byla nejšťastnější,že tě mám u sebe.
Jsi úžasný kluk a vždycky budeš mít v mém srdci místo a jsem šťastná že jsem tě poznala a že jsem měla možnost prožít s tebou ty nejkrásnější zážitky.
O víkendech celé noci provolané na skypu, kdy jsi na mě čekal 2 hodiny a byl jsi rád když jsi mě pak slyšel.
Jsi první kluk který mě slyšel na skypu spát a mně to nevadilo i když to bylo vtipný pokaždé co jsme o tom začali mluvit.
Oba jsme milovali nudle a pravidelně chodili na ně společně a smáli se, kdo koho zve, když stejně ten druhý to zase vrátí, na to taky nikdy nezapomenu.
Na nic z toho co jsme spolu prožili.
Přála jsem ti, aby jsi byl šťastný a pořád ti to přeju.
Já se už pomalu dostávám z toho že jsme celou dobu byli, jsme a budem jenom kamarádi.
Celých devět měsíců mi každý, kdo viděl, co se mezi námi dělo, říkal, abych udělala první krok, ale to dělají kluci a já se bála, že tě ztratím.
Pak se objevila ona a ty se zamiloval.
Viděla jsem, jak jste spolu a myslela jsem, že to předstírání už dál nevydržím.
Rozhodla jsem se dát krok zpátky a dát ti konečně prostor být s tím, koho mám opravdu rád,
ne jen jako kamarádku, jako jsem byla já.
Promiň za takovou slohovou práci, jenom jsem si musela v tomhle udělat jasno a napsat ti to všechno.
Věděla jsem, že když ti konečně tohle všechno přoznám, co jsem celých devět měsíců v sobě dusila, uleví se mi a dokážu tě přestat milovat.
Užíj si prázdniny a možná se potom v září uvidíme.
Měj se hezky.
Vzpomínky jsou čerstvé i po dvou letech.
Žádné komentáře:
Okomentovat