V minulém článku jsem psala o plánu jet do Bruntálu, který naštěstí vyšel a jsem za to opravdu šťastná, že se tentokrát nekonalo žádné zklamání a těšit jsem se mohla oprávněně a díky sobotnímu dni a večeru mám dneska velkou inspiraci psát tento článek, takže hurá s ním!
Zbožňuju ten pocit, když sedím v autobuse a projíždím pro mě už hodně známými cestami, koukám z okna, poslouchám hudbu a hlavou mi běží myšlenky, hned se cítím uvolněně a svobodně, neposlouchat žádné řeči, nebýt tady, ale směřovat si to rovnou do mého nádherného únikového města, kde je všechno rozdílné a vím, že v okamžiku zapomenu na vše, co se děje tady..
Při pohledu z okna na dlouhé cesty kolem pole, louk, obcí s tak úžasnými baráčky, s úsměvem si představuju, jak bych si přála jednou v jednom z nich bydlet, ale mít to ještě blíž nebo přímo tam.
Vtipné je, když poznávám, jak už se začínám pomalu blížit k cíli, hraje mi právě písnička od Chinaski ze seriálu Vinaři a přezpívávám si ji podle svých slov, protože ten text je tak skvěle trefný, že mi to nedá: ,,Zas je pátek a mám toho dost, tak beru kramle, hodím Ostravu za hlavu, jedu jako Ostravák, hlava nehlava, mám jediný cíl a přede mnou je Bruuntál. už od Ostravy jsem na trní, ta sladká píseň blíízko zní, najdu tam všechno, co mám na světě rád."
Nemám toho místa nikdy dost..
V sobotu večer jsme s blázinkem Iruškou a ještě s kamarádem šli do našeho jak jinak místního pajzlíku aneb Afriky, kde se konala první akce v sezóně a zrovna pro mě nepříznivá akce, ale řekla jsem si nezáleží na tom na čem jsem, ale hlavně, že tu jsem a s kým.
Byl to 15.ročník North Eastern Aggression nebo-li metal hardcorový večer.
Šli jsme tam ne jenom, protože jde o naší Afriku, kde nesmíme nikdy chybět, ale ze tří kapel (bohužel) jednu známe osobně, to bohužel není až tak pro osoby hrající v té kapele, ale celkově jejich hudbu, která se hodně těžce dá snést, vysvětlila bych to jedním hodně trefnou a dokonale vtipnou hláškou od kamaráda ze sobotního večera: ,,Mám rád vínečko, elektronku, klídeček a Beethowena a ne pivo, cigarety a k tomu zpěváka, který řve do mikrofonu waaaaaa", protože tady opravdu nic než waaaaa s textem, který ani není text jen řev, řev a řev neslyšíte a proto je to pro mě otřesné a seděla jsem u stolu s výrazem do prdele skonč už, stejně ti to nejde :D
Po nich následovala druhá kapela, která se už dala docela poslouchat, šlo na první pohled vidět, že to jsou už dospělejší členi, kteří nejsou amatérští, jako kluci, kteří hráli před nimi a které známe.
Opět to byl tvrdší metal core, ale začala jsem si všímat protějšího stolu, kde seděl starší děda ve svých letech, tak sedmdesátiletý určitě, který celou dobu seděl s úsměvem a kýval hlavou do rytmu u každé písničky a na konci nezapomněl s potěšením nahlas tleskat.
Smáli jsme se tomu, ale to největší terpve přišlo, když začala hrát třetí kapela, poslední, která musím říct, se začala líbit i mně a to je teda co říct já a metal nejsme kamarádi, ale kapela, která se dala poslouchat bez toho, abych měla nutkání se sebrat a odejít ven a měla dobrou melodii kytar a zpěvák neřval jen nesmyslné waaaa, ale zamlouvající dobrý text, každopádně co přišlo bylo nad veškeré očekávání, Patrik známý z první kapely šel společně se starším dědečkem k pódiu a začaly se dít věci.
Od začátku až do konce na všechny písničky sedmdesátiletý důchodce neměl problém protančit tak fascinujícím způsobem, kde jaký důchodce by se mohl jít zahravat s jakou energií a s nadhledem si ten koncert dědeček užíval.
Nestačily jsme s Irčou zírat a ani jsme se nesmály, jen obdivovaly očima ten rytmus a svěží chuť!
Nedalo mi to a šla si stoupnout na kraj pódia vedle zpěváka, abych mohla natočit krátký záběr před pódiem, protože takovou věc neuvidíte každý den jen tak kdekoliv, ale jak jsem slyšela tento úžasný dědeček je v Africe stálým hostem na všech akcích a nevadí mu o jaký styl hudby se jedná, můžete ho tam vidět na hip hop, rock i metal hardcore..
Při pozorování na něj jsem se už viděla doma, jak píšu tyto řádky a těšila se na tento článek celkově, protože je to opravdu obdivuhodné a důkazné, že na své záliby a koníčky nemusíte hledět na věk nebo jak při tom vypadáte, naopak lidi uvidí, jak jste šťastní a budou Vás respektovat, tak přesně, jako jsme my respektovali staršího dědečka.
Měla jsem takovou chuť jít za ním a pogratulovat mu k celému večeru, ale šly jsme už domů a věřím, že na příští akci ho budu znovu sledovat s nadšením, ale už to pro mě nebude takový šok, jako v sobotu poprvé.
Dovedete si sebe taky představit v důchodě na nějaké pořádné punk rockové metalové akci, kde mezi mladýma paříte naplno bez studu?
My si s Irčou slíbili, že budeme takové taky, Afrika pro nás pořád zůstane pajzlem, který máme rádi a vždycky se tam s radostí vrátíme a koncerty pro nás nikdy neskončí :)
Já to dodržet chci, nevím jak vy ostatní.
Je to blbá kvalita toho světla, ale nejdůležitější je prostě ten celý moment..
Kdyby někdo nepoznal, hned první osoba tančící na levé straně, kam natáčím :)
Žádné komentáře:
Okomentovat