Dala jsem si přísný zákaz plánovat, už tolikrát jsem si plánovala tolik věcí a pokaždé mě to jen zklamalo a pokaždé jsem si řekla to pravdivé přísloví: Netěš se, budeš zklamaný.
V létě jsem si plánovala každý víkend, jak bude ideální, jak se pobavím a místo toho se každý víkend něco pokazilo a největší zklamání nastal 18.8.2014, kdy jsem měsíc dopředu měla dokonale naplánový fesťák v Jihlavě, taková příležitost být od Jihlavy tak blízko a nebránit nic k tomu tam jet, jak jsem se zmýlila..
Dva dny před akci se z mého plánu stala jen pouhá myšlenka a nejlepší bylo pak poslouchat od známých lidí, kteří tam byli, jaké to bylo.
Ne zadarmo se říká, že prostě neplánované věci jsou ty nejlepší, protože vzniká z minuty na minutu spontáně a nevyrovná se to plánůmm, které stejně dopadnou jinak, než si celou dobu představujete.
Nejde se, ale na dobro zbavit plánování, v sobotu, když jsem byla v Bruntále a jedna osoba mi řekla, abych teď v sobotu zase přijela, věděla jsem, že je to nejspíš nereálné, víkend po sobě tam znovu jet, moct bez problémů odjet, byla pěkná představa, ale to slovo ale..
Začala jsem si v hlavě vytvářet plán, jak by se to mohlo uskutečnit, jak zařídit mít možnost, ale včera můj plán ztroskotal. když jeden člověk aneb tatínek nedodržel své sliby, které tak rád slibuje a já opět věděla, že plánovat něco nemá smysl..
Mamka vždycky pozná v mých očích tu beznaděj a smutek, který mám, když si něco přeju a můj dobrovolný úklid pokoje k tomu jen přidal, takže nezbývalo než přiznat pravdu, co tatínek nasliboval a nesplnil.
Nečekala jsem, že mamka půjde a okamžitě mi to umožní zítra odjet, ale taky ji znám a poznala jsem, když nad tím přemýšlela a to mi stačilo zatím.
Při uklízení mi představy o zítřku a hudba zlepšovaly náladu, začala jsem věřit pomalu, že to výjde a tenhle původní plán neskončí fiaskem a zklamáním.
Některé plány nemají důvod ztroskotat, když si za nimi jdete a věřite jim, není to o tom těšit se strašně moc, ale mít tajnou naději, že při vás bude stát a splní se ten plán.
Ve škole poslední dobou hlavně v Manegmentu neposloucháme nic jiného než plánování a řídění, přece jen maturitní ročník a maturitní přípravy jsou aktuální, ale už mě bolí hlava z toho slova plánování.
Příjdu ze školy domů a jdu si sednout k pc, abych si vytáhla maturitní témata buď do Ekonomiky, Účetnictví nebo Angličtiny a opakuju, píšu, soustředím se na to, abych to zvládla už teď po částech a měla čas a příležitost se podívat i na testy, které mě budou čekat u přijímacích zkoušek na obory, které mě lákají, ale úplně jasno v nich ještě moc nemám, ale celé to je o tom plánování a já se toho už sakra začínám opravdu bát.
Rozhodně nechci celé mládí a celá léta zůstat jen u plánování a nepokročit přitom ani krok vpřed, pro mě jsou důležitější dny, které mě překvapí, potěší něčím neobvyklým, co se stane, na co nikdy nezapomenu, co nebylo plánované..
V tomhle u mě nemá smysl plánovat a pak si uvědomit, co všechno jsme kvůli plánování promeškali a co už nemůžeme uskutečnit znovu.
Už bude na všechno pozdě.
Žádné komentáře:
Okomentovat