Zdravím všechny přítomné.
Po první části maturity, musím říct z celé maturity té lehčí si můžu konečně na chvíli vydechnout a uvolnit.
Téma Jen se smějte se mi docela k aktuální maturitní situaci hodí, poslední dobrou si sama v duchu promítám vzpomínky o čtyři roky zpátky.
Kde jsem byla tenkrát, kde jsem teď a kde snad budu za pár týdnů.
V létě před začátkem mé první Střední školy, kterou jsem si z osobních důvodů vybrala až v Šumperku, jsem každý den poslouchala jen samé výčitky, výsměch, co jsem si to vybrala za školu, co jednou ze mě bude, jen obyčejná s rýčem v ruce.
Poprvé mi bylo nejvíc líto, že měl stejný názor i děda, kterého jsem měla strašně moc ráda a na další z rodinných oslav na naší zahradě se ozval taky a stál na straně mamky a ostatních.
Nikdo mě nedokázal v tu chvíli pochopit, proč to dělám.
Netoužila jsem se po tom stát se zahradnicí, ale chtěla jsem do Šumperku kvůli první lásce, prvnímu vztahu, štěstí, které jsem potkala a nechtěla o něj přijít.
Byla pravda, že to léto před nástupem na internát náš čtyř měsíční první vztah skončil, ale já věřila, že mám ještě šanci to napravit, když budeme k sobě opět blízko a navíc volba školy padla díky přítelkyní jeho bratra, mé tehdejší nové kamarádky.
Na zahradnictví jsem vydržela v Šumperku necelý rok, poznala jsem nové lidi, někteří mi hodně přirostli k srdci, někteří vůbec, ale rozhodně ničeho nelituji.
Vrátila jsem se zpátky domů, ale,abych neopakovala znovu první ročník a neposlouchala další výčitky, které mě stejně neminuly aneb My ti to říkali, zůstala jsem na stejném oboru.
Děda už mezitím bohužel odešel od nás, ale jeho slova jsem z hlavy dostat nemohla.
Jezdění na praxi bylo pro mě každých 14 dní utrpení.
Věděla jsem, že tuhle práci z celé duše nenávidím a říkala si, kdybych mohla vrátit čas a změnit svou první takovou volbu.
Rýt se v zemi, sadit stromky, nebo vazba kytky, na všechno jsem kašlala a dělala vše proto, abych tam nemuse být.
Hrozilo mi nepřipouštění ke závěrečným zkouškám kvůli velké absenci na praxi, ale nevzdala jsem to a bojovala, protože jen představa, že další rok strávím utrpením byla hrůzostrašná.
Zkoušky jsem nakonec zvládla, praktické byly mnohem těžší než ostatní, ale paní předsedkyně se zřejmě slitovala a dostatečnou mi dala.
Celý třetí ročník jsem mluvila ve škole o nástavbě, na kterou se přihlásím a kde budu mít klid od nějaké trapné prxi, na kterou jsme kvůli zahradnictví museli, jako otroci i na sedm dní v létě o prázdninách.
Přijetí bez přijímaček znamenal pro mě zázrak.
Ze začátku jsem se bála, co nového mi nová škola přinese, jestli budu první ročník zvládat.
Teď po dvou letech se udivuji, jak to rychle uteklo.
Bála jsem se nových předmětů, takové účetnictví například přišlo ze začátku strašidelné, ale pochopit ho takový problém není.
Za pár dní přesněji od 4.května mě čeká druhá část maturity a to písemná.
Tady se obávám trochu didaktického testu z angličtiny, který na první zkouškový pokus nedopadl nejlépe.
Dva body chyběly, abych je v časovém limitu 60 minut dohnala, ale mé pomalejší tempo přečtení a přeložení textu nestačilo v limitu.
Což znamená trénování a procvičování, hlavně ten čas.
A poslední ústní část mě čeká snad 18.května, která bude hlavně psychicky pro mě nejtěžší, ale nechci myslet pouze negativně, ale věřit, že svou šanci vezmu pevně do svých rukou.
Maturitou však mé snažení o velkou změnu v mém životě nekončí.
Pět dní před ústní tedy 13.května půjdu na mé první přijímací zkoušky.
Rozhodla jsem se zkusit štěstí a dala si dvě přihlášky na Ostravskou univerzitu.
První obor, který si více přeji zvládnout je Pedagogika-Český jazyk a druhý Psychologie-Český jazyk a literaura.
Jít na vysokou by byl druhý velký krok obrátit svou minulost obyčejné zahradnice.
Když člověk chce, dokáže se posunout směrem kterému by někdo ve Vašem okolí nikdy nevěřil.
Já doufám, že jednoho dne přestanou veškeré výčitky a bude na mě někdo pyšný, že ze zahradnice jsem se posunula na ekonomku a na učitelku.
Žádné komentáře:
Okomentovat