Life Moments: Ohlédnutí za SázavaFestem a prvním semestrem

Ahojte při úterním večeru.

4.červen. Stydím se. Omlouvám se. Znovu stydím se.

Mám co dohánět, abych se chovala k mému milovanému blogu, jak si zaslouží a nezanedbávala ho.

Jdu na to.

O své jak říká každý dospělácké zkoušce maturitě jsem v posledním článku psala, pořád mi to připadá, jako by to bylo včera, ale je to už dlouhých 8 měsíců.

Před prázdninama jsem bojovala o přijetí na můj vysněný obor Pedagogika-Český jazyk,

ale možná osudných 6 bodů mi překazilo tenhle obor studovat.

Vyhrála druhá možnost, která pro mě nebyla úplně nová a to obor Ekonomika podnikání v obchodě a ve službách, který jsem studovala na Střední.

Ještě než začnu psát o prvním semestru, který je skoro za mnou, ráda bych se vrátila k jedné události, která znamenala pro mě úžasné 4 dny strávené daleko od jediného stejného města, od každodenní činnosti, což bylo chodit do práce točit zmrku.

SÁZAVA FEST!

Od 1.srpna do 4.srpna ve Světlé nad Sázavou!

Po červnovém zážitku na Votvíráku jsem se zapřsáhla, že už nikdy na takový obrovský festival ani nepáchnu, miluju koncerty, ale Votvírák není pro mě.

Byly to ty nejhorší dva dny za celý rok, pařit se na tom strašidelném místě, který připomínal saharu, čekat na kapely, které jste vlastně neměli možnost vůbec vidět, protože několika tisícové davy skákaly před váma a několika minutová cesta až ke stanu a poslední večer ještě k tomu celý propršený a můj stan taky!

Vrátím se k tomu tisíckrát lepšímu Sázava festu.

Od prvního okamžiku, kdy jsem s posledním dechem na poslední sekundu nastoupila do prvního vlaku směr Brno jsem usedla na volné sedadlo a cítila, že to bude perfektní!

V Brně jsem přestoupila na vlak do Kolína a z Kolína už do cílového města Světlá nad Sázavou.

Nebylo to pro mě úplně cizí místo, protože kousek od Sázavy jsme měli naší chalupu, o které jsem určitě už tady psala a možná ještě článek věnovat budu.

Jezdívala jsem tam pravidelně každý rok na prázdniny do mé kouzelné vesničky u Pelhřimova. Takže Sázava a chata byly kousíček od sebe.

Po cestě z nádraží na malé náměstíčko, kde na mě měla čekat kamarádka právě z chaty jsem obdivovala vše, co jsem kolem sebe viděla. Ty stavby, tu čistotu všude, ten uvolňující vzduch. Ostrava mi rázem přestala chybět.

Od kamarádky jsme spěchaly do Zámeckého parku, kde už na nás čekaly dva V.I.P. vstupy a kde se celý fesťák konal.

Počasí bylo skvělé, žádné neúnosné horko, zámecký park úžasný, velikostně akorát, hodně stromů, pódia přiměřeně od sebe daleko. Věděla jsem, že tady si to společně s kámoškou užijeme naplno.

První večer byly jediná skvělé kapely, na které jsem se těšila KEKS a UDG.

Když začali hrát UDG už se pomalu stmívalo, nestály jsme s kámoškou přímo u pódia, ale ta večerní atmosféra byla cítit.

Všichni tančili, zpívali zároveň a při poslední písničce, kterou musel znat každičký Hvězdář, se začaly nad hlavou rozsvícet plamýnky od zapalovačů, užívala jsem si to ještě víc.

Druhý den pátek byl už od odpoledne program jasný.

Jako prvního hudebního zážitku, kterého jsem se nemohla dočkat byli ATMO.

Jejich písničky zbožňuju a byla to konečně první příležitost je naživo slyšet.

Andělé,Polety, Ráno,všechny songy byly perfektní.

Po Atmovi následoval Michal Hrůza, který byl taky skvělý.

Mimo hudební stage jsme s VIP páskami mohly s kámoškou do VIP stanu, kde jsme měly veškeré nealko zdarma a navíc jsme dostaly takové žluté poukázky v hodnotě 50Kč, které jsme mohly uplatnit za alkohol i jídlo ve stáncích.

Ve VIP stanu se stala taková příhoda, že jsme si šly pro pití a u stolku stálo pár mužů a mezi nimi známý zpěvák a herec Jiří Macháček z MIG 21. Samozřejmě jsem viděla kolik lidí za ním chodí se fotit a nešlo nevšimnout si jeho ironicky velmi nadšený. Kámoška byla nadšená, že toho musíme okamžitě využít a jít za ním se vyfotit taky.

Bylo mi jasné, že ona za ním nepůjde, na to jsem ji znala už pěkných pár let, ale mně se za ním lozit fakt nechtělo.

Překecávala mě dokud jsem se teda nesebrala a nešla ho oslovit, jestli by se s náma nevyfotil.

Večer vystupovala Ewa Farná a jako poslední velkou hvězdou měl být Rytmus.

Vystoupení mělo začít v 0:00, pro jistotu jsme si šly stoupnout blíže k pódiu už s menším předstihem, abychom z toho měly co nejvíc.

Po asi půl hodině Rytmus pořád nikde.

Já nepatřím mezi nějaké jeho top fanynky, ale tohle bylo fakt příšerný pořád tam jenom stát a čekat, ale chtěly jsme tam zůstat už z principu a po pravdě, za náma bylo nepočítatelných řad a mačkat se jimi byla ještě příšernější představa.

Po další chvilce přišli na pódium moderátoři s úžasnou novinkou: RYTMUS UŽ JEDE Z HRADCE!

Věřte, že větší výbuch smíchu jsem dostat nemohla.

Už jsem čekala, jak chudáci moderátoři dostanou nakládačku od rajčat, ale naštěstí se nic takového nedělo.

No jo, Rytmus si o sobě myslí, jaká je důležitá hvězda, takže hodina sem hodina tam.

Když už se nečekaně objevil na stage bylo to fájn, ale názor jsem už na něj bohužel změnila.

Nikdy jsem ho nebrala za žádného idola ani oblíbence, pár písniček se našlo,které se daly poslechnout, ale po tomhle výstupu, kdy se uráčel přijet místo v 0:00 někdy skoro o půl 2 bylo na mě moc.

Můj názor, omlouvám se nějakým jeho nadšencům, ale já si vážím umělců a hudebníků, kteří se ke svým fanoušků chovají jinak a na svůj koncert v daný čas by se určitě nevykašlali.

Vážím si hudebníků, kterým o fanoušky jde, protože fanoušci dělají hvězdy hvězdami.

Sobota byla poslední den fesťáku.

Netěšila jsem se na to, že to je bohužel zároveň poslední den ve Světlé.

Vystupovali Vypsaná Fixa,Wohnouti,Tomáš Klus, Xindl X..

Těšila jsem se taky na kluky z OTW (teď nově bohužel Donaha) každopádně kluci mi jako kámoši chyběli a byla jsem ráda, že aspoň takhle ne přímo v Bruntsku jsem na ně narazila.

Po jejich koncertě jsme si šli společně poslechnout zahraniční Alphaville, kteří mi přišli povědomí až při jejich nejznámějším songu Forever Young a Big In Japan.

A jako poslední byli Kosheen, kteří mě ale nějak zvlášť nezaujali.

Každopádně celý SázavaFest byl nejlepší fesťák, který jsem zažila a už teď se nemůžu dočkat mého druhého ročníku!

Teď ke škole.

21. Září mi začal první zahajovací týden na po dvou letech nové škole.

Na Vysoké.

Na Obchodně Podnikatelské fakultě.

Začaly první přednášky, semináře, seznamování s novým systémem, s novými profesory, s novými přístupy.

Všechno bylo pro mě nové.

Po chvilce jsem se začala do toho dostávat a některé předměty i bavit.

Zejména Mikroekonomie (prostě ekonomika), Sociologie a Právo.

Do listopadu pohodička, chodit na semináře, docela jsem některé věci znala ze střední, což byla výhoda.

Jediný problém, což jsem věděla byla matika a nový předmět Podniková Ekonomika.

Naivně jsem si myslela, jak to bude jenom o teorii, budeme probírat nové zajímavé věci.

Ne, to jsem se mýlila.

V Podnikovce jde hlavně o grafy, dlouhé trapné příklady, u kterých musíte prostě sami poznat o jaký druh příkladu jde a jaký vzorec, nebo taky vzorce dáte.

Příklady o zásobování,výrobní režii, nějakém bodu diagramu,nákladové funkci a bla bla bla.

Na ty všechny výpojčty se mi dělalo blbě.

V listopadu začaly první průběžné testy, někdo to má na univerzitě jako zápočty, my průběžáky.

U Mikra a Matiky bylo v pohodě, že jsme mohli mít bodů kolik jsme chtěli, čím víc, tím líp, body se přičítají ke zkoušce, ale nic víc.

Naopak u Práva a Podnikovky byla hranice minimálních 60% splnění testu.

Právo bylo v pohodě, ale Podnikovka mnohem horší.

Já se vážně učila, snažila jsem se ty příklady pochopit, naučit se postupy, vzorečky, ale první pokus dopadl katastrofálně z celého testu ze 4 příkladů 1 bod.

Myslela jsem, že se zblázním, že všechno, co dělám je naprosto k ničemu.

Byla jsem už smířená, že snad nemá ani cenu na ten druhý pokus chodit, stejně ten test nezvládnu.

Ale šla jsem.

Tentokrát jsem se na to ani nepodívala, vykašlala jsem se na nějaké marné snažení a prostě jen tak tam šla.3

Při pohledu na test, jako by se ve mně něco otevřelo, nebo rozsvítilo, začala jsem zkoušet psát a počítat, nejprve první příklad mi byl povědomý, pak druhý, u třetího jsem si nebyla moc jistá, ale aspoň něco zkusila a čtvrtý už nestihla, ale odcházela jsem s nějakým divným pocitem, že se možná stal zázrak.

No nebudu to přehánět, žádný se nestal.

Ale místo 1 bodu jich bylo 7. Hurá.

Ke splnění 60% to nestačilo, to jsem potřebovala 12 bodů, ale spokojenejší jsem byla.

Od Ledna první premiérové zkouškové.

No jít spát nejdřív po 1 hodině ráno a nevstávat dřív jak v 10 je boží, už jsem si na to tak zvykla, že jsme jezdila jenom párkrát na zkoušku a jinak volno, že si nedovedu nějak představit, že to od 22. Února začne od znova každý den.

Na první pokus jsem naštěstí zvládla Mikro,Právo a Sociologii.

V Matice jsem na první pokus potřebovala nasbírat 46 bodů, ale dosáhla jsem jenom 21 bodů, takže se začínám připravovat na druhý a poslední pokus 1.Února a 8.Února ještě poslední zkouška z Informatiky.

Podnikovka je teď mimo daleko od mých myšlenek a jestli se mi no doufám podaří zvládnout první ročník, budu s ní bojovat až ve druháku od znova, abych ji už tentokrát potom porazila.

Jsem taky ráda za těch pár lidí, které jsem na společných seminářích potkala a začala se s něma pomaličku sbližovat, jako kamarádka.

Dokonce jsme jednou s klukama ze stejné skupiny šli do kavárny, která je necelých 5 minut od školy a tam 4 hodiny hráli Monopoly. Jen tak.

Bylo to super, byla sranda a já se do té hry zamilovala (Ano, i do dostizích, vím, že je to v podstatě stejná hra)

Jsem prostě herní závyslačka všech deskových her i karetních.

Tak to bude pro dnešek stačit. Fuu 2:30 zlepšuju se, za chvíli bude rekord, že vydržím i do 4 rána.

Ale já se tak strašně ráda dívám ještě zalezlá pod peřinou na Jak Jsem Poznal Vaší Matku!

Začala jsem sledovat všechny díly od první série a už jsem u 5.série :)

Je to super nejvíc boží a legendární seriál a to nejde u něj usnout brzy!

Na konec přidávám nějaké ty fotky z báječného SázavaFestu a díky moc všem, kdo se na mém blogu a u mých článků nenudil a třeba bude číst i ty další.

Jsem šťastná, že jsem se dokopala ke psaní, chybělo mi to zatraceně moc.

Mějte se skvěle, Tea.