pátek 20. ledna 2017

1.Záloha

Hezký páteční večer.
Neopíjím se a neužívám si na nějaké páteční párty, ani se žádným milencem netrávím páteční večer.
Hezky a spořádaně doma v teplíčku pod peřinkou rozhodnutá podělit se s novinkami
mého obyčejného, všedního života.
Takže kdo taky neměl lepší plán na dnešní noc, pojďme do toho.





V prvním lednovém článku jsem se rozepsala o mé vysoké, o mých zkouškách a co mě vlastně čeká.
O dvou předmětech, které tento semestr opakuju, protože jsem je minulý rok nezvládla.
Podniková ekonomika a Matika.
Zrádné nepřející předměty.
Minulý týden v úterý jsem šla s obrovským strachem a s doufající dušičkou uvnitř sebe na 1,termín
ústní zkoušky Podnikovky. Na chodbě jsem si pořád dokola opakovala vypracované témata, které
jsem se učila celé 3 dny před úterkem.
Když přišla na mě řada a já vstoupila do kabinetu, přála jsem si, aby mi učitelka dala na výběr, jaké téma si chci vybrat, v hlavě jsem měla ty, o kterých bych dokázala mluvit nejvíce, ale to mi přáno nebylo.
Dostala jsem poslední téma ze seznamu.
Snažila jsem se vzpomenou si a dát dohromady co to šlo, hlavně abych mluvila, mluvila, možná to místami bylo vedlejší ne úplně k tématu, ale snaha se taky snad cení.
Necenila.
Na dvě otázky se mě ještě doptala, u kterých jsem už vůbec nezabodovala a učitelka měla verdikt jasný.
Zápočet z listopadu mi dopadl na 9 bodů, což není přijatelná hranice 12 bodů, která by mě zachránila, takže čím méně bodů ze zápočtu, tím horší ústní zkouška a pro mě to znamenalo mít ji na Áčko.
Učitelka mi mluvila do duše, že přece sama musím uznat, že můj výkon rozhodně na Ačko nebyl a pro její i mé lepší spaní to musím dopilovat a přijít podruhé, kdy už budu mluvit naprosto sama i umět na všechny otázky okamžitě odpovědět.
Jela jsem domů zničená.

Rozhodně nechci, aby to teď vyznělo, že jsem chudinka, která bulí kvůli škole.
Byl to spíše šok a stres v hlavě, protože jsem tam nešla, abych jela zpátky domů s tím, že tam musím znovu, podruhé.
Doma mi to začlo docházet, 14.února bude buď a nebo.
Ještě by mi ano zbýval výjimečný třetí pokus, o který bych si musela zažádat děkana univerzity čili děkanský termín, ale to už bych asi vážně nevydržela psychicky.
6. února jedu na matiku bojovat a 14.února budu bojovat o poslední vítězství mého semestru.
Určitě Vám chci moc poděkovat za toleranci a pochopení v mých momentálních článcích o škole.
V diskuzi se našla debata o tom, že se svět nezboří, je to jenom škola.. jasně, že jsou mnohem důležitější věci v životě, ale já to nechci vzdát a jen tak odejít po dvou letech, přeju si dokázat, že na to mám, že to dokázali jiní, tak proč bych měla prohrát já. Chci si splnit svůj sen možná v budoucnu a tahle výška může být bránou k otevření toho cíle.
Takže chci poděkovat a zároveň se taky omluvit.

Teď konečně lepší novinka!!!
Už je to oficiální, takže o tom mohu psát a nebude to předčasné.
Já a moje drahá kamarádka Hanča z Bruntálu jsme se domluvily v létě společně jet na dovolenou.
Pro mě to bude úplně první mimořádná exkluzivní dovolená za mých 22 let!
Bude to cesta k moři, má první cesta k moři a do krásného a okouzlujícího Řecka.
Hanča tam jezdí už dva roky po sobě a po létu jsme si řekly, že příští rok tam musím prostě taky.
Jedná se o poloostov Chalkidiki, přesněji letovisko Fourka a náš hotel Akropolis.
Hanča s pomocí mamky měla na starost smlouvu, vybrání termínu, což byl pro nás, jak se později ukázalo největší problém, haha.
Měly jsme okamžitě vybraný první termín od 29.června-15.července, že to bude v termínu mých narozenin, které mám
3.července takže to bude nejlepší oslava v řeckém stylu, ale my prostě přitahujeme komplikace, jinak to nevidím.
Ještě nebyl ani Silvestr a první zpráva nás šokovala, náš první termín je už celý vyprodaný.
No, hledaly jsme okamžitě další možný termín, který byl od 5.července.
Už jsme byly rozhodnuté ho zarezervovat, když opět přišla další přepadovka.
Všechny 2.lůžkové pokoje jsou plné.
A to už jsem vážně si říkala, proč mi to někdo dělá naschvál, protože jinak to nevidím.
Měly jsme možnost buď horší varianta, sehnat co nejdříve další 2 lidi, kteří by jeli s náma a přežít to tam hned vedle v pokoji, které maji jen společnou terasu, nebo se informovat u naší cestovky, jak by se to dalo jinak řešit, když chceme jet jenom my dvě spolu a musíme mít zaplacený 4.lůžkový pokoj.
Tady nám začalo malinké štěstíčko přát a náš problém se v pořádku vyřešit bez nějakých velkých doplatků i bez toho, aby s náma někdo musel jet.
Jenom jsme se nakonec naposledy rozhodly pro třetí termín od 27.července-12.srpna.
Ano, není to hned koncem června, jak jsme si představovaly, že moje narozeniny budeme slavit přesně na den v Řecku, ale slavit budeme a to celých 14 dní!
Smlouva se podepsala, termín se potvrdil,scházelo jediné a to nejdůležitější..zaplatit 1.zálohu v mém životě!!!
To jsme k termínu splnily, takže už to není pouhé přání, nebo plán, ale pomalu se to stává skutečností.
26.července zamířím do Bruntálu, kde pro mě přijede Hanča autem, pojedeme k ní domů a brzo ráno vyjedeme do Olomouce, kde nás bude čekat náš autobus, který nás celých 24 hodin poveze až do cíle!
Nedovedu si zatím představit, jaké to bude sedět v tom autobuse a vědět, že ráno se probudím a budu v cizí zemi, tak daleko, několik tisíc kilometrů od domova.
Byla jsem už dávno před 7 lety v Anglii a ve Francii, ale to mi přijde tak strašně dávno, že si z toho skoro nic už nepamatuju.
Tohle bude jinačí a bude to u moře.
Teď se asi každý začal smát, že šílím z moře, které jste třeba viděli už desetkrát a taková dovolená by vás už nudila.
Já věřím, že to bude nejlepší léto z nejlepších.
Já a Hanča v Řecku.
Celých 14 dní budeme 24 hodin spolu a budeme si užívat všechno, co k tomu patří.
Moře,bazény,drinky,opalování,výlety,řecký večer,párty,focení,natáčení,psaní o nových zážitcích, které nás potkají.

Tím se s Vámi, kdo vydržel dočíst až do konce, opravdu si toho vážím, loučím.
Mějte se co nejbáječněji, i když nám to zima zatím komplikuje, ale věřím v lepší zítřky a jaro nás určitě dožene pomaličku, ale dožene.
Song pro dnešní článek je o překážkách, ať už má každý jakékoliv, překážky, věřím, že je společně zvládneme.

Tea.

Žádné komentáře:

Okomentovat

10.3.2019 Poetika a Brixtn Brno

Od té doby, co chodím na Výšku čím dál méně jezdím na koncerty a na nějaké hudební akce, protože každý kdo něco studuje ví, jak je to s čase...