10.3.2019 Poetika a Brixtn Brno

Od té doby, co chodím na Výšku čím dál méně jezdím na koncerty a na nějaké hudební akce, protože

každý kdo něco studuje ví, jak je to s časem, že toho času fakt moc není, ještě při práci, kterou sice nemám na stálo, ale několikrát do týdne tam chodím a pak je víkend a já jsem ráda, že jsem doma a nikam nemusím.

Ale, když se objeví nějaký ten hodně dobrý koncert, nebo hodně dobrá Tour, neodolám a musím tam být!

---

Dnešní článek věnuju Tour, která probíhala během února/března 2019 a byla to Tour skupiny Poetika.

Já předtím Poetiku až tak často neposlouchala, přiznám se, že jsem znala hlavně jejich nejznámější hit Každou vteřinou, ale hlavní důvod, proč jsme na některém z koncertů nemohly chybět byl, že jako host si Poetika vybrali naše kamarády Brixtn. O klucích z Brixtn jsem už hodněkrát psala, hlavně, když se ještě jmenovali On The Way. Jsou to kamarádi z Bruntálu, které znám už 5 let a sama nemůžu uvěřit tomu, že to opravdu tento rok v zimě bylo 5 let.

31.1.2014 jsme tady v Ostravě a v Bruntále natáčeli jejich úplně první videoklip na písničku Ztrácíš.

A od té doby díky klukům poznala moje srdcové město Bruntál a dalších tisíc zážitků.

No a tito ještě před 5 lety naprosto neznámí a obyčejní kluci z maloměsta se naráz ocitli na celém Turné se známou a slavnější Poetikou. My jsme si vybrali 2 koncerty, na které jsme s nejlepší hudební parťačkou a kamarádkou jely. Prní byl v Havířově, ale ten velkolepejší a lepší se konal 10.března v Brně. Byl to poslední koncert zakončení celé Tour a strašně jsme se na něj těšily, protože shodou okolností tam vystupovali ještě i druzí kamarádi taky z Bruntálu Platonic, o kterých jsem taky psala už více článků, jako o Minute to Escape. No jo, bohužel všichni se museli přejmenovat..

Věděly jsme, že to bude zaručeně nejlepší koncert a taky že jo.

Večer skvěle zahájeli kluci z Platonic, vytvořili opravdu výbornou atmosféru, já jejich songy zbožňuju a vždycky je moc ráda slyším a užívám si jejich vystoupení. Po nich vystupovali Brixtn, kteří nás pak najednou u jednoho songu překvapili, že se bude u toho natáčet, protože natáčejí nový videoklip, který je celý jenom z Turné a závěrečný z Brna tam nesměl taky chybět. Před pár dny ten videoklip vyšel a musela jsem si ho pustit hned 3x, abych stihla všechny ty postřehy :D Sice tam já osobně jsem vidět asi na 2 sekundy ani to ne :D Ale mně stačí ty vzpomínky a zážitky na ten večer a vím, že jsem toho byla taky součástí.

Jako poslední předvedli svou show Poetika a pro mě to byl opravdu největší zážitek zatím ze všech kapel asi. Poetika to na pódiu opravdu umí.. Všechny písničky doprovázelo nadšení a ohromná radost ze všech lidí, ten koncert si užíval prostě každý, kdo tam byl! Na nejznámější song Každou vteřinou všichni skákali a tleskali a Poetika vypustila z pódia zlaté konfety mezi lidi a bylo to úžasné. Poslední song taky hoodně známý Zkouším žít zazpívali společně s klukama z Brixtn, všichni stáli na tom pódiu a zpívali, jako by to byl fakt poslední okamžik.. V tu chvíli jsem si znovu uvědomila, jak tu hudbu nejvíc miluju, jak bez ní nemůžu nikdy v životě žít. Ano nejezdím už na koncerty každý víkend, jako kdysy, ale každý takový bezkonkurenční koncert stojí za to! A jak opakuju, byla jsem šťastná, že jsem tam byla a prožila to.

Na závěr přidávám video z vystoupení finálního songu Zkouším žít společně s klukama a uplně na závěr nový videoklip songu Tebe, které zachycuje celé Turné :)

Budu moc ráda, když se Vám nějaké video bude líbit a třeba napíšete do komentáře, jestli posloucháte Poetiku, jestli jste zažili jejich koncert, nebo na jaké kapely nejraději jezdíte Vy :)

Tea.

Zdroj: https://www.youtube.com/watch?v=5EaQCQ_05rE

Zdroj: https://www.youtube.com/watch?v=d4ZdH65RzyM

Novopláňské Srdcobraní

Je to neuvěřitelné, ale pomalinku se blíží konec prázdnin.

Dva měsíce utekly jako voda a před námi je poslední srpnový týden.

Já nebudu ještě od 3.září jezdit do školy, jako žáci základních a studenti středních škol, u nás Slezská univerzita v Karviné začíná až 24.září. Pro mě to bude doufám tento rok ten poslední. Za celé ty 4 roky bych moc ráda zvládla napsat svou první Bakalařskou práci a došla k těm slavným státnicím, po kterých jsem už správně měla mít.

---

Ale ještě máme týden prázdnin, tak si nebudeme kazit náladu. Tento článek po hodně dlouhé době chci věnovat svému jednodennímu hudebnímu zážitku, který se uskutečnil v sobotu 28.července v nádherné vesničce Nová Pláň u Bruntálu.

Už jsem hodněkrát v mých starších článcích psala o Bruntále, je to jedno z mých nejoblíbenějších měst, které mám hodně hluboko v srdci a kdykoliv se tam s radostí vracím. Tyto prázdniny jsou pro mě hlavně pracovní, kvůli financím jsem se rozhodla, že tento rok nepojedu nikam na dovolenou, i když bych dala cokoliv za to, vrátit se znovu do Řecka, kde jsem byla minulý rok, ale musím si počkat na příští rok a já vím, že to rychle uteče, hodně rychle.

Tím, že teda jsem celé prázdniny byla hodně v práci, měla jsem hroznou radost, když mi moje hodně dobrá kamarádka napsala, že se sebereme v sobotu 28.července a vyrazíme na výletík do Nové Pláňi na Srdcobraní.

Akce byla na místním koupališti, kde si mohl každý i zaplavat. My přijely s Nikuš hlavně kvůli hudbě a kamarádům.

Tím, že to bylo kousíček od Bruntálu, nikdo z Bruntálu nechyběl. Hlavní 3 kapely večera byly Trocha Klidu z Opavy, pak naši kamarádi Platonic, kteří se do nedávna jmenovali Minute to Escape (moje starší články) a další kamarádi Brixtn, kteří taky nesli jiný název naši zlatí On the Way, kteří bydlí přímo v Nové Pláňi, takže to bylo vlastně u nich doma.

Bylo to pro mě úžasné po půl roce vidět kluky, slyšet naživo všechny jejich písničky, na jeden den si užít prázdninové sluneční volno.

Na koupališti jsme zůstali do půl 12 večera a odjíždět se mi od tama vůbec nechtělo. Celou cestu v autě směr domov jsem měla pořád před očima celé odpoledne a večer. Byl to pro mě nejhezčí den za celé léto.

Příští týden v sobotu 1.září budou kluci z Brixtn hrát v Krnově na koncertě na ukončení prázdnin, bude to doufám taky parádní akce a příležitost udělat si další malinký výletík, když už nám ty prázdniny končí.

Moje natočené video mi tu nejde bohužel vložit, nevím jestli to jde, nebo tak aspoň originální videoklipy tu dám, komu by se hudba od kluků líbila může si je najít třeba na jejich Facebooku.

První videoklip je nejnovější boží písnička od Platonic - Tráva

A kapela Brixtn - Než mě spálí den :)

Čas pro mé cíle

V dnešním článku se rozepíšu o předešlém roce, jako asi už milionkrátý člověk, ale ono to k tomu patří, urovnat si myšlenky, uvědomit si co bylo, je a bude..

---

Poslednich pár hodin roku 2017..

Tento rok byl pro mě hodně smíšený.. Od ledna pády, prohry, zklamání, bolest, smířeni se s vyhazovem ze školy..Ale objevila se naděje, nová životni zkušenost, odjezd tisic kilometrů daleko, poprvé být na tak krásném a okouzlujicim místě, jako je Řecko, kde jsem dostala možnost alespoň na pár dní na to špatné z prvni půlky roku zapomenout, zvednout hlavu a dívat se dopředu, na nové cíle, mít každé slunečné ráno úsměv na tváři a cítit se šťastná. Dostala novou šanci vrátit se do školy, znovu bojovat, abych tentokrát vyhrála a zase se posunula o velký krok vpřed. Poznala nové lidi, zjistila bohužel taky, že blízky člověk umí místo podržet, obrátit se k zády..

Blíži se nový rok, nikdo nikdy neví, co ho opět čeká. Já si přeji, abych měla při sobě stále svou milovanou rodinu a blízké lidi, kteři budou šťastni a zdraví.

Nepřestanu milovat lidi na kterých mi nejvíc záleží.

Nepřestanu mít v srdci i ty, kteří mě bohužel zklamali a ublížili, ale člověk se nemá vracet k minulosti, proto se snažím se k těm lidem nevracet.

Každý má právo na svou volbu, jak se ke komu zachová,je to jejich vnitřní osobnost a já můžu jenom doufat, že jednou si to možná sami uvědomí, jak dokázali ranit a ublížit..

Já musím zvednout hlavu a jít dál.

Žít svůj život, mít své cíle a touhy, za kterými chci jít bez ohledu na to, kdo v mém životě chce být, nebo nechce.

Poznala jsem minulý rok i nové dobré lidi, kamarády, kteří mě dokáží rozesmát a jsem za ně upřímně moc šťastná.

Včerejšek znamenal pro mě po dlouhé době moc radostný den, pro mě takový můj první zázrak v roce 2018.

V červnu jsem byla znovu přijatá na mou školu po mém vyhazovu, o kterém si kdo by o to stál, může přečíst v předešlém článku.

A včera nastal pro mě opět ten den D, kdy jsem šla na první termín zkoušky předmětu, který zapříčinil můj odchod.

Bylo to zvláštní, klepala jsem se strachem, ale snažila jsem se povzbudit, že tentokrát tuhle prokletou překážku vyhraju, překonám to, co jsem minulý rok nepřekonala.

Stále jsem měla před očima ten den, 27.březen, slyšela ty slova..Neuspěla..

Ale když jsem včera šla si vylosovat papírek, vytáhla si levou rukou své číslo, třetí papírek z kraje a ten papírek byl správný.

Strach ze mě spadnul a na konci mého proslovu o dvou otázkách, které jsem si vylosovala, řekl profesor to, co jsem toužila slyšet před rokem, zkouška je splněna.

Byla to ta největší úleva, jakou jsem v tu chvíli mohla mít.

Mé malé, ale pro mě největší vítězství, dokázala jsem si sama sobě, že jsem se vrátila, abych to nevzdala, abych to dokázala a já to dokázala.

Vím, že nebýt jednoho zákeřného dospělého člověka, který měl to svědomí někoho neprávem potopit, dokázala bych to i tenkrát.

Ale teď jsem seděla v autobuse, koukala na slunce a cítila a věřila, že opravdu mám vnitřní energii a sílu to dokončit. Ten předmět mě bohužel čeká tento letní semestr ještě jednou, trošku pod jiným názvem, ale jinak se jedná uplně o tentýž stejný předmět, ale překonala jsem ho teď, musím ho překonat ještě jednou.

Čekají mě ještě poslední 3 zkoušky do konce ledna, ale půjdu k nim s pozitivní myšlenkou, to nejhorší čeho jsem se nejvíc bála mám za sebou a je to úžasný krásný pocit.

Nový celý rok, 365 dní, 365 možností a šancí.

Já chci věřit, že opravdu vše zlé, bylo pro svůj význam, že to tak mělo být a teď se to začalo obrácet naopak k lepšímu a já uvidím, že to tak prostě mělo být a pochopím ten důvod.

Možná se objeví po letech i ten nový človíček, který ve mně probudí znovu ten pocit, kterému se říká láska.

Možná bude těch nových 365 dní pro mě šťastných, s mými nejbližšími.

Dobrou noc a u dalších nových řádků o mém životě, cestách a cílů ahoj.

Tea.

Léto v Greece

Je neskutečné, jak rychle to léto uteklo. Je před námi poslední týden a konec prázdnin.

Ale aspoň myšlenkami se můžu stále vracet k mé úplně první premiérové dovolené, kterou jsem prožila

v Řecku. A že těch zážitků je dost..

---

Moje kamarádka Hanča v téhle destinaci a zemi byla už dvakrát, takže, když hned v Září přišla nabídka, jestli bych příští rok nechtěla jet s ní, neváhala jsem. Věděla jsem, že to budu mít finančně trošku těžké, ale konečně jet na svou první dovolenou a sama bez rodičů, jen s kamarádkou, byla nejúžasnější představa pod sluncem.

Celé měsíce jsem šetřila a modlila se, aby už byl červenec..

Jako dopravu jsme si vybrali autobus, je levnější a říkala jsem si, to zvládneme, cesty autobusem mám ráda, sledování cizích měst a přírody z okna bude super.

Ale přes 20 hodin je makačka bohužel.

Hodně jsme čekali bohužel na hranicích, nejhorší byly v Makedonii, kde jsme strávili v noci asi 2 hodiny.

Ale nad ránem jsme se už blížili Řecku a ten pocit pak stál za to.

Okolo 10 dopoledne jsme dorazili na naše cílové místo Fourka, poloostrov Chalkidiki.

Vystoupila jsem a přede mnou stál velký hotel Akropolis.

Jelikož jsme musely čekat na ubytování až do odpoledne, šly jsme rovnou k bazénu, kde byl taky bar a já jenom tiše vnímala ten pocit, být 1592 km daleko.

Z předešlých článku víte, jaké jsem měla od zimy období, hlavně co se týče školy.

Odjet pryč bylo mé největší přání a tak trochu i motivace.

Být na nějakou dobu pryč, přijít na uplně jiné myšlenky, poznat nové lidi, nové možnosti, zapomenout..

Zapomenout na ty těžké chvíle, které jsem nechávala za svými zády a těšila se co přijde.

Druhý den jsme se večer dole u bazénu seznámili se slovenskou partičkou, kteří přijeli z Košic.

Jejich partička se skládala ze 4 kluků a 3 holek.

Od toho dne jsme se od nich neodloučili.

S holkama jsme si tolik nerozuměly, ony většinu času trávily spolu někde, ale s klukama bylo nejlíp.

Hanča si začala hodně rozumět s Adamem, vznikl mezi něma románek a já se nejvíc bavila s jeho bratrem Matúšem.

Mezi námi byl jen čistě kamarádský vztah, ale během těch pár dní mi přirostl k srdci, byl vtipný, upovídaný, milý a po jeho boku jsem dokázala být volná, nemyslet na nic špatnýho, užívala jsem si jejich přítomnost.

Na dvě noci jsme se prohodili, Hanka zůstala spát na pokoji s Adamem a Matúš byl v našem pokoji.

Pouze jsme vedle sebe leželi, jako kamarádi, jako sourozenci, ale byla jsem za to ráda, že tam nejsem sama, protože jsem se mohla na Matúše spolehnout, když jsem měla slabou chvilku a bylo mi do pláče, přišel a objal mě, jestli je to lepší, v tu chvíli jsem to objetí potřebovala a on tu jako nový kamarád byl a já byla tak šťastná, že jsme se tady potkali a můžeme i když jen pár dní prožívat společně.

Řecko je nádherné místo, v noci jsem milovala koukat z naší terasy na noční osvětlené město.

Do blízkého městečka Fourky jsme se šly párkrát projít, je malinké, ale najdete tam hlavně supermarket, palačinkárnu,pekárnu, gyrosárnu,kavárnu a hlavně obchůdek vedle obchůdku, kde jste mohli zakoupit suvenýry a vše, co je v Řecku typické, od olejů,oliv,koření..

V okolí našeho hotelu uvidíte samé luxusní krásné domky jednoho stylu, které slouží k pronajmutí, částky za pronájem jsou nad milion, ale při cestě na pláž a k moři, která trvala necelé 4 minutky jsme ty malé domky mohly obdivovat a představovat si, jak tam jednou někdy v příštím životě možná budu žít.

Bohužel i v Řecku dny utíkaly a pak následoval odjezd.

V autobuse nechyběly slzy, protože zvyknout si na to trávit každý den od rána do noci s někým a najednou víte, že přijde krutá realita.

Budete zpět doma, kde nikoho nemáte..

Pomalu víte, že přijde den, kdy musíte znovu do školy, sice mám ještě do půlky září čas, ale najednou je ten strach ještě větší než byl na jaře.

Já byla zničená a zoufalá, že jsem od března musela odejít, přála si, aby už bylo září a já se tam vrátila, pořád se chci vrátit, ale..

Po dnech v Řecku jsem myšlenky na školu uplně opustila, vnímala jsem přítomnost a ted se bojím a nedovedu si představit, že tam budu a hlavně s cizími lidmi.

Nesnáším seznamování, koukat na cizí tváře a nevědět co říct, čekat, až někdo přijde a jako první na mě promluví.

Čekat na volné hodiny a pauzy kdy budu možná moct být s kamarádkou, která bude mít hlavu plnou státnic, které jsem měla mít tento poslední třetí rok taky..

Nejhorší je, když není nikdo, s kým můžu o tom mluvit, protože když na to začne téma, slyším jenom utěšující řeči, jak se mám těšit, že je to super poznat nové lidi, mít zase nové zážitky s novým kolektivem a tak dále..

Ale nikdo se nedokáže vcítit do mě, do mé duše, mého těla a srdce.

Od toho tady mám jenom tento můj takový ne zcela soukromý deník, kde můžu své bolístky vypsat.

Na konec článku nesmějí chybět fotky z nejúžasného místa, kde rozhodně chci jet, teda přesněji už letět znovu.

Vychutnejte si se mnou to dobrodružství a štěstí alespoň z těch fotek.

Tea.

Na závěr to nejlepší z nejlepších, nezapomenutelný Greek Night. Majitel hotelu se svými syny

a jejich národní tanec Zorba.

Ať je tu čas, kdy se vrátím.

Dnešní den jsem si nepřála nikdy v životě zažít, ale osud Vám do cesty dokáže i přes veškerou sílu

postavit situaci, kdy musíte tu potupu a stud zvládnout a jít..

Vše začalo minulý týden ve čtvrtek.

---

O mé škole jsem se Vám svěřila, o mém boji s jedním předmětem, který z hloubi duše nenávidím a nenávidět budu!

Podniková Ekonomika.

Věc se má tak, že jsem tento předmět opakovala z minulého roku, byla jsem od ledna na 2 termínech, kde mě pokaždé profesorka oznámila, že to sice umím, ale jelikož jsem listopadový zápočet napsala pouze na 9 bodů, což

je pod požadovanou čárou 12 body, musím ústní projev mít na nejlepší to je A.

Poprvé mi napsala Céčko, ať se pořádně doučím a bla bla..

Podruhé mě nechala odejít s Béčkem s tím, ať si zažádám o mimořádný Děkanský termín, který je poslední, který mi zbývá.

Ten jsem absolvovala minulý čtvrtek.

Koupila jsem si přímo knihu Nauka o podniku, celé týdny neměla v hlavě nic jen toto.

Učila jsem se z té knihy, drtila to do hlavy, pak přišel osudný den D.

A já vyhořela.

Smůla na vylosovanou otázku, zmatkování,strest, vyčerpání ze všeho, nevím..

Vlastně už bylo předem jasné, že to mám prohrané, protože komise se na body ze zápočtu dívala také a výslednou známku brali v úvahu také.

Nedokázala jsem si představit, co bude dál, ale pořád jsem měla trošku naději v duši.

Myslela jsem si, že letní semestr už dokončím, protože byla půlka semestru, byla jsem zapsaná na všechny předměty, chodila na semináře, měla rozpracované seminární práce, prezentace..

V pondělí jsem normálně jela do školy a hned ráno mi volala studijní referentka, která mi hned oznámila, abych se okamžitě za ní dostavila mou situaci vyřešit.

Po příchodu na studijní mě čekala doslova ledová sprcha, kterou jsem ani ve snu nečekala.

Dávala mi papír o podepsání žádosti o ukončení studia..

Jelikož děkanský termín je strop, poslední možnost, po které už žádná neexistuje.

Doporučila mi, abych sama dobrovolně ukončení podepsala k okamžitému dni, protože by se to zbytečně jen protahovalo, papírování o neúspěšné zkoušce, pak teprve vyhození ze školy a pro mě je nejdůležitější co nejdřív podat znovu přihlášku k přijímačkám.

Ty přijímačky se uskuteční první týden v červnu a poté se rovnou zapíšu znovu do 1.ročníku, ale budu mít obrovskou výhodu, že si sloučím 1.+2.ročník a nechám si uznat všechny předměty, které jsem splnila, takže budu chodit jenom na ty nesplněné a pak v letním semestru hlavně na ty, které jsem měla ted zapsané a nemohla je dokončit.

Když jsem vyšla ven z budovy, pálily mě oči, koukala jsem na nápis, kde stál název školy a bodalo mě u srdce.

Dnešním dnem tu nemám už co dělat..

Do června tu nepojedu každé ráno, nepůjdu na všechny semináře, jako ostatní.

Do června budu doma.

A tím se dostáváme ke dnešku.

Ráno jsem musela poprvé v mém životě jet na Úřad práce..

Vstoupit do chodbičky, ve které stálo a sedělo dalších dvacet lidí, všichni vypisovaly různé papíry a já tam musela být taky.

Věděla jsem, že je to jenom na 3 měsíce, ale musela jsem být součástí toho, co ti lidi a bylo mi z toho příšerně.

Kolonky jako dosažené školy, poslední zaměstnání nebo jiná činnost, psát studium ukončené ke dni 27.3.2017..

V den, kdy nás všechny zarmoutila šokující smutná zpráva o odchodu naší ostravské paní zpěvačky s velkým P, Věry Špinarové, pro mě je tohle datum taky osudové.

Na úřadu jsem strávila dvě hodiny, z 3.patra mě poslaly do 2.patra, kde po 20 minutovém čekání opět pro změnu zpět do 3.patra, jako u bláznů..

Ve čtvrtek jsem byla večer venku s někým, dlouho do noci jsme seděli na takovém hřišti na lavičce, povídali si a já pořád koukala nahoru na měsíc a na hvězdy, proč se to všechno muselo stát, proč i přes mé bojování a snažení se, někdo nahoře tohle všechno dopustil.

Jestli je to trest za něco, tak za co, protože nejsem člověk, který by někomu ubližoval, naopak lidi, kteří ubližují a jsou podlí a falešní, jim se nikdy nic nestane, na ně se asi žádná voda nevaří..

Musím se každý den ráno probouzet s první myšlenkou na to, že ted nejsem tam s ostatníma a jak strašně nejvíc moc bych si přála. Jak si neuvěřitelně vážím toho, že jsem tam každý den jezdila, i když jsem občas nadávalo na to, že jsme měli seminář do 6 večera, teď mi to strašně moc chybí.

Jsme na konci mých výlevů, každý den se modlím a modlit budu, aby to rychle uteklo a byl tady červen a já se vztyčenou hlavou půjdu tou známou cestu po parkovišti k budově, kde se kouknu opět na nápis školy a vejdu dovnitř, kde to bude pro všechny ostatní neznámé, nové, ale já.. půjdu po chodbách, kde budu cítit, že jsem se opravdu vrátila zpátky!

Na počest paní Věry Špinarové.

Rozbitá duše

Odbyla půl noc a já jsem tu opět se svými myšlenky, odevzdat je sem na prázdný papír.

Mé zoufalé, uplakané myšlenky.

Tenhle blog není pro mě jenom nějaký blog, kde někdo píše své recenze,recepty, nebo jenom nějaké rady.

Pro mě je to můj osobní deník, i když je jen pár lidí, kteří sem třeba zabrouzdí a něco si z mé hlavy

přečtou a respektuju, že každý na to může mít odlišný názor, než mám já, ale, když

je mi momentálně mizerně, musím to všechno napsat tady, do mého blogerského deníku.

---

Dnešek jsem už nezvládla.

Už se toho nahromadilo tolik, že se stalo něco, co mě už dorazilo.

Už od Vánoc mám zdravotní problémy ohledně ženských záležitostí.

Předtím jsem měla ročník pauzu od těch záležitostí, vůbec mi to nějak nevadilo, komu by to vadilo že.

A teď naopak mám ty ženské záležitosti od Prosince skoro pořád, jsou přerušované, ale

šla jsem s tím na prohlídku k mé doktorce.

Doporučila mi přírodní kapky, které by tomu měly zabránit a srovnat mi to, jak to má správně fungovat.

Když jsem ale přišla do lékárny se na kapky zeptat, myslela jsem, že omdlím z té ceny.

Tohle byla na mě opravdu velká pálka, takže jsem se vydala do bylinkářského obchůdku, kde mi

obětavá paní poradila, jaké kapky o víc než polovinu levnější začít během následujících 3 měsíců používat.

Takže se modlím, aby pomalu a jistě začaly během kůry zabírat a já měla po problémech.

A slovo, které už snad ani nesnesu slyšet a vyslovit.

Matika.

Důvod, proč jsem dneska už vybouchla a složila se je jeden kamarád.

Už dávno asi před 14 dny jsem jednoho kamaráda ze školy poprosila a zeptala se, jestli by mi pomohl

s matikou, kterou bych měla v Pondělí 6.2. psát na opravném termínu.

Souhlasil, že mi pomůže, že se domluvíme a projde se mnou testy z minulého roku, abych to na podruhé konečně napsala, protože je to moje poslední šance, před nejposlednějším děkanským termínem.

Mezitím byly ještě další zkoušky, takže jsme se domluvili až na pátek, že by přijel tady, protože má auto a já ani nevím, kde přesně bydlí a bylo by to složitější.

Že si půjdeme sednout tady do blízké cukrárny/kavárny, kde je klid a pohodlí a dá se tam v pohodě učit a probrat, co potřebujeme.

Jenže ve čtvrtek večer se omlouval, zapomněl, že jede na celý víkend do Prahy, já měla pracovní víkend, tak jsme to nechali po víkendu.

V úterý jsem mu napsala, co zítra, to by jsi měl čas dojet, napsal jo to asi můžu, na druhý den dopoledne píšu,

v kolik by přibližně mohl přijet a nic. Až odpoledne napsal, necháme to na zítra, tak fajn, jsem už z toho nervozní, protože pondělí se blíží a už se potřebuju na to opravdu podívat a to odkládání už mi nedělá dobře.

Dneska dopolední píšu, tak mohl by jsi přijet třeba kolem 2-3? Nic.

O půl 2 odpoledne zkouším volat, píšu druhou smsku.

O půl 4 napíše, pojd na skype..

Nemohla jsem uvěřit vlastním očím, začali jsme se hádat, protože v tu chvíli mám takový vztek, že bych nejradši něco, cokoliv rozflákala.

Tak já celý den, jak blka čekám, že přijede, že si na mě udělal čas, aby mi pomohl a já mám jít jenom na zasraný skype.

Jenže on si stojí za svým, neměl dneska auto, tak chtěl ať to probereme na skypu, je přece jedno, jestli to počítáme osobně, nebo na skypu, naopak je to lepší, je to rychlejší..

Utekla jsem do pokoje a dostala záchvat pláče.

Záchvat beznaděje a totálního zoufalství.

Počítala jsem s ním, s kamarádem, který mi slíbil pomoct a ted se na mě vykašlal a chce at to proberem na debilním skypu, přes který to nejde vysvětlit, jako na živo.

Nemůžu ukázat tohle, nebo tohle a postupně to spočítat a ukázat, jaký ten postup je..

Není to osobní mluvit jenom o tom na skypu.

Stejně bych si připadala u toho počítače sama.

Najednou jsem pocítila takovou slabost, začaly mě bolet ruce, prsty, musela jsem odhodit mobil a přestat psát.

Bylo toho na mě už příliš.

Za pár dní je Pondělí a já mám prázdnou hlavu a takhle na rychlo jsem ztracená.

Otravovat další lidi, kvůli moji pitomé,beznadějné,nenávistné matice.

Není to taková ta obyčejná matika základní, nebo střední školy, je to těžký předmět Kvantitativní Metody, kde je toho prostě hodně.

Člověk se stane tak zranitelným, když začne někomu věřit a úplně se na něj spolehne..

Zítra, vlastně dneska odpoledne si musím vzít sešity z minulého roku, všechny materiály co mám k tomu vytištěné, zkouškové testy z minulých let, bez výpočtů, ale možná mi aspoň to k něčemu bude.

Musím se spolehnout jenom na sebe samotnou.

Bolí to všechno, jako bych měla rozbitou duši na milion kousíčků.

Deníčku, na konec dávám písničku, která mi kéžby dodá sílu a energii, kterou tolik potřebuju..

Tea.

1.Záloha

Hezký páteční večer.

Neopíjím se a neužívám si na nějaké páteční párty, ani se žádným milencem netrávím páteční večer.

Hezky a spořádaně doma v teplíčku pod peřinkou rozhodnutá podělit se s novinkami

mého obyčejného, všedního života.

Takže kdo taky neměl lepší plán na dnešní noc, pojďme do toho.

---

V prvním lednovém článku jsem se rozepsala o mé vysoké, o mých zkouškách a co mě vlastně čeká.

O dvou předmětech, které tento semestr opakuju, protože jsem je minulý rok nezvládla.

Podniková ekonomika a Matika.

Zrádné nepřející předměty.

Minulý týden v úterý jsem šla s obrovským strachem a s doufající dušičkou uvnitř sebe na 1,termín

ústní zkoušky Podnikovky. Na chodbě jsem si pořád dokola opakovala vypracované témata, které

jsem se učila celé 3 dny před úterkem.

Když přišla na mě řada a já vstoupila do kabinetu, přála jsem si, aby mi učitelka dala na výběr, jaké téma si chci vybrat, v hlavě jsem měla ty, o kterých bych dokázala mluvit nejvíce, ale to mi přáno nebylo.

Dostala jsem poslední téma ze seznamu.

Snažila jsem se vzpomenou si a dát dohromady co to šlo, hlavně abych mluvila, mluvila, možná to místami bylo vedlejší ne úplně k tématu, ale snaha se taky snad cení.

Necenila.

Na dvě otázky se mě ještě doptala, u kterých jsem už vůbec nezabodovala a učitelka měla verdikt jasný.

Zápočet z listopadu mi dopadl na 9 bodů, což není přijatelná hranice 12 bodů, která by mě zachránila, takže čím méně bodů ze zápočtu, tím horší ústní zkouška a pro mě to znamenalo mít ji na Áčko.

Učitelka mi mluvila do duše, že přece sama musím uznat, že můj výkon rozhodně na Ačko nebyl a pro její i mé lepší spaní to musím dopilovat a přijít podruhé, kdy už budu mluvit naprosto sama i umět na všechny otázky okamžitě odpovědět.

Jela jsem domů zničená.

Rozhodně nechci, aby to teď vyznělo, že jsem chudinka, která bulí kvůli škole.

Byl to spíše šok a stres v hlavě, protože jsem tam nešla, abych jela zpátky domů s tím, že tam musím znovu, podruhé.

Doma mi to začlo docházet, 14.února bude buď a nebo.

Ještě by mi ano zbýval výjimečný třetí pokus, o který bych si musela zažádat děkana univerzity čili děkanský termín, ale to už bych asi vážně nevydržela psychicky.

6. února jedu na matiku bojovat a 14.února budu bojovat o poslední vítězství mého semestru.

Určitě Vám chci moc poděkovat za toleranci a pochopení v mých momentálních článcích o škole.

V diskuzi se našla debata o tom, že se svět nezboří, je to jenom škola.. jasně, že jsou mnohem důležitější věci v životě, ale já to nechci vzdát a jen tak odejít po dvou letech, přeju si dokázat, že na to mám, že to dokázali jiní, tak proč bych měla prohrát já. Chci si splnit svůj sen možná v budoucnu a tahle výška může být bránou k otevření toho cíle.

Takže chci poděkovat a zároveň se taky omluvit.

Teď konečně lepší novinka!!!

Už je to oficiální, takže o tom mohu psát a nebude to předčasné.

Já a moje drahá kamarádka Hanča z Bruntálu jsme se domluvily v létě společně jet na dovolenou.

Pro mě to bude úplně první mimořádná exkluzivní dovolená za mých 22 let!

Bude to cesta k moři, má první cesta k moři a do krásného a okouzlujícího Řecka.

Hanča tam jezdí už dva roky po sobě a po létu jsme si řekly, že příští rok tam musím prostě taky.

Jedná se o poloostov Chalkidiki, přesněji letovisko Fourka a náš hotel Akropolis.

Hanča s pomocí mamky měla na starost smlouvu, vybrání termínu, což byl pro nás, jak se později ukázalo největší problém, haha.

Měly jsme okamžitě vybraný první termín od 29.června-15.července, že to bude v termínu mých narozenin, které mám

3.července takže to bude nejlepší oslava v řeckém stylu, ale my prostě přitahujeme komplikace, jinak to nevidím.

Ještě nebyl ani Silvestr a první zpráva nás šokovala, náš první termín je už celý vyprodaný.

No, hledaly jsme okamžitě další možný termín, který byl od 5.července.

Už jsme byly rozhodnuté ho zarezervovat, když opět přišla další přepadovka.

Všechny 2.lůžkové pokoje jsou plné.

A to už jsem vážně si říkala, proč mi to někdo dělá naschvál, protože jinak to nevidím.

Měly jsme možnost buď horší varianta, sehnat co nejdříve další 2 lidi, kteří by jeli s náma a přežít to tam hned vedle v pokoji, které maji jen společnou terasu, nebo se informovat u naší cestovky, jak by se to dalo jinak řešit, když chceme jet jenom my dvě spolu a musíme mít zaplacený 4.lůžkový pokoj.

Tady nám začalo malinké štěstíčko přát a náš problém se v pořádku vyřešit bez nějakých velkých doplatků i bez toho, aby s náma někdo musel jet.

Jenom jsme se nakonec naposledy rozhodly pro třetí termín od 27.července-12.srpna.

Ano, není to hned koncem června, jak jsme si představovaly, že moje narozeniny budeme slavit přesně na den v Řecku, ale slavit budeme a to celých 14 dní!

Smlouva se podepsala, termín se potvrdil,scházelo jediné a to nejdůležitější..zaplatit 1.zálohu v mém životě!!!

To jsme k termínu splnily, takže už to není pouhé přání, nebo plán, ale pomalu se to stává skutečností.

26.července zamířím do Bruntálu, kde pro mě přijede Hanča autem, pojedeme k ní domů a brzo ráno vyjedeme do Olomouce, kde nás bude čekat náš autobus, který nás celých 24 hodin poveze až do cíle!

Nedovedu si zatím představit, jaké to bude sedět v tom autobuse a vědět, že ráno se probudím a budu v cizí zemi, tak daleko, několik tisíc kilometrů od domova.

Byla jsem už dávno před 7 lety v Anglii a ve Francii, ale to mi přijde tak strašně dávno, že si z toho skoro nic už nepamatuju.

Tohle bude jinačí a bude to u moře.

Teď se asi každý začal smát, že šílím z moře, které jste třeba viděli už desetkrát a taková dovolená by vás už nudila.

Já věřím, že to bude nejlepší léto z nejlepších.

Já a Hanča v Řecku.

Celých 14 dní budeme 24 hodin spolu a budeme si užívat všechno, co k tomu patří.

Moře,bazény,drinky,opalování,výlety,řecký večer,párty,focení,natáčení,psaní o nových zážitcích, které nás potkají.

Tím se s Vámi, kdo vydržel dočíst až do konce, opravdu si toho vážím, loučím.

Mějte se co nejbáječněji, i když nám to zima zatím komplikuje, ale věřím v lepší zítřky a jaro nás určitě dožene pomaličku, ale dožene.

Song pro dnešní článek je o překážkách, ať už má každý jakékoliv, překážky, věřím, že je společně zvládneme.

Tea.

Zimní období

Vítejte v novém roce 2017.

Vítejte v novém šťastném roce, v roce nových příležítostí, v roce nových šancí, možností, správných životních cest a hlavně ve zdraví.

---

Silvestra jsem strávila v Havířově s kamarádkou s Kejt, potěšila mě její nabídka, že nebudu stejně, jako minulý rok doma, jenom se koukat z okna na krásu ohňostroje a smutnit, že venku je právě miliony lidí, kteří se právě radostně objímají a prožívají tu atmosféru Nového roku společně. No jo, v tomhle jsem pořád stejná romantička.

Vlastně je to ironie..Před 2 lety, kdy jste v mých článcích mohli o mých přátel mezi které právě Kejt patří a přátele z Bruntálu, jsem se naivně zmýlila, protože jsem si přála prožít Silvestra s Kejt, že společně něco podnikneme, ale já se pár dní před tím dnem dozvěděla, že do jejího plánu oslav jaksi nezahrnuje má osobnost a pak přišlo největší překvapení, které jsem zatím zažila, když jsem z hodiny na hodinu odjela právě do Bruntálu, ale nesla jsem špatně, že Vy na někoho myslíte, na někom Vám záleží a ten dotyčný Vás prostě nepotřebuje a nestojí o to oslavit s Vámi tento den.

Tak ironií je, jak se po 2 letech karty obrátí.

Zpět k letošnímu Silvestru. Přesně o půl noci, když si všichni venku připíjeli a začaly ty nádherné světla ohňostroje, myslela jsem na to, jak znovu další rok utekl, co jsem za ten rok pokazila, co si uvědomila a to horší..co mě tento právě začínající rok čeká.. Tento rok bude pro mě takový rozhodující, jestli bude má cesta pokračovat, nebo mě bude čekat něco neznámého, co mě děsí.

Včera mě čekaly první 2 zkoušky v novém roce, ještě před Vánocemi už jsem měla naštěstí po 4 zkouškách, z níchž mi jedna nevyšla Matika.

Včera jsem jela do školy na zkoušku z předmětu Finance podniku, celé 3 dny jsem nad tímto předmětem strávila, test byl rozdělen na teorii a příklady, kde se počítají akcie,bankovní úvěry a takové typy příkladů, což mi zrovna moc nejde, ale snažila jsem se naučit se co nejvíce teorii, protože test byl jak na A,B,C, doplňovačky a 1 velký otázka za nejvíc bodů. Po téhle zkoušce jsme s holkama jely ještě na vedlejší budovu na zkoušku z Angličtiny.

Z té jsme hned věděly výsledky, takže se mi trošku ulevilo, že angličtina mě nezklamala.

V autobuse jsme s holkama už měly možnost vidět i výsledky z Financích a já bohužel v tomhle neuspěla.

Možná taky víte, jaký je to v tu chvíli pocit.. Opravdu jsem ji chtěla mít už za sebou. 3 dny neděláte od rána do večera nic jiného, než je soustředění jenom na to učení, dostat do hlavy co nejvíce, napsat pak co nejvíc..

A pak vidím výsledek a že mi 7 bodů chybělo. Po cestě domů hustě sněžilo, tak, že Vám ten sněhový vítr štípe do obličeje a skoro nic před sebou nevidíte. Vnímala jsem jenom písničku, která mi hrála ve sluchátcích a měla pocit, že to není jenom sníh, co mě do obličeje praští.

Jenže ono je to všechno ještě horší.

Jak jsem před chvílí psala o zkoušce z Matiky, kterou jsem před Vánoci neudělala, tak jedná se o to, že 2 předměty opakuju z 1.ročníku a teď je tím pádem musím splnit za každou cenu.

Mezi ty opakující předměty patří právě ta Matika a Podniková Ekonomika, která mě čeká v úterý 10.1.2017 ústní zkouška,

bude to první pokus, ale nervy jsou to dvojnásobné, protože, kdybych to v úterý nezvládla, pak mám poslední 2.pokus, stejně jako v té Matice. Do toho všechny další předměty. Ale opakující jsou nejhorší, tentokrát jde o vše.

Buď na to máte nebo ne.

A já si nedovedu představit, co budu dělat, když to nezvládnu.

Skončím.

Teď ve 2.ročníku, kdy jsem zvládla ten 1.ročník, zvykla si na to prostředí, na cestování do Karviné a z Karviné, na ty lidi, kteří tam jsou. Znám to, lidi přicházejí a odcházejí, ale já nechci nic z toho ztratit.

Může být vůbec člověk na to připravený?.. Že se mu obrátí život naruby.

Najednou bych musela se rozhodnout co by bylo dál.

Opakovat ročník znovu, nebo začít nový život, dospělý život.

Jsem proti tomu mít stereotipní život, brzo ráno vstávat do práce, pak domů, ráno zase do práce a zase domů. pořád dokola.

Začnete žít jenom prácí a dny,měsíce,roky začnou utíkat mezi prsty, ani nevíte jak.

Tohle já nechci.

Mamka tvrdí, že mi věří, že to musím zvládnout, jiné řešení není.

Nechci ji zklamat, nechci zkamat sama sebe.

Snažím se věřit v lepší zítřky, že nahoře je někdo, anděl strážný, který dává na nás tady pozor a stojí při tobě, když to opravdu nejvíce potřebuješ. A já chci věřit, že když půjde o vše, nebudu na to úplně sama a anděl strážný bude na mě dohlížet.

To je ten rok 2017, kterého se děsím, nevím co mi přinese, co v mém životě změní, ale budu tady, připravená vše sem psát, každý rozhodující okamžik. Budu doufat, že tu budete zároveň se mnou a tím, že ty články budete číst a možná na ně reagovat, nebudu na to sama.

Šťastný nový rok pro Vás.

Pro dnešní článek jsem na rozloučení vybrala písničku Today, z filmu Zůstaň se mnou.

Přišla mi pro dnešní článek nejblíže.

Ahoj příště.

Tea.

Ohlédnutí za SázavaFestem a prvním semestrem

Ahojte při úterním večeru.

4.červen. Stydím se. Omlouvám se. Znovu stydím se.

Mám co dohánět, abych se chovala k mému milovanému blogu, jak si zaslouží a nezanedbávala ho.

Jdu na to.

---

O své jak říká každý dospělácké zkoušce maturitě jsem v posledním článku psala, pořád mi to připadá, jako by to bylo včera, ale je to už dlouhých 8 měsíců.

Před prázdninama jsem bojovala o přijetí na můj vysněný obor Pedagogika-Český jazyk,

ale možná osudných 6 bodů mi překazilo tenhle obor studovat.

Vyhrála druhá možnost, která pro mě nebyla úplně nová a to obor Ekonomika podnikání v obchodě a ve službách, který jsem studovala na Střední.

Ještě než začnu psát o prvním semestru, který je skoro za mnou, ráda bych se vrátila k jedné události, která znamenala pro mě úžasné 4 dny strávené daleko od jediného stejného města, od každodenní činnosti, což bylo chodit do práce točit zmrku.

SÁZAVA FEST!

Od 1.srpna do 4.srpna ve Světlé nad Sázavou!

Po červnovém zážitku na Votvíráku jsem se zapřsáhla, že už nikdy na takový obrovský festival ani nepáchnu, miluju koncerty, ale Votvírák není pro mě.

Byly to ty nejhorší dva dny za celý rok, pařit se na tom strašidelném místě, který připomínal saharu, čekat na kapely, které jste vlastně neměli možnost vůbec vidět, protože několika tisícové davy skákaly před váma a několika minutová cesta až ke stanu a poslední večer ještě k tomu celý propršený a můj stan taky!

Vrátím se k tomu tisíckrát lepšímu Sázava festu.

Od prvního okamžiku, kdy jsem s posledním dechem na poslední sekundu nastoupila do prvního vlaku směr Brno jsem usedla na volné sedadlo a cítila, že to bude perfektní!

V Brně jsem přestoupila na vlak do Kolína a z Kolína už do cílového města Světlá nad Sázavou.

Nebylo to pro mě úplně cizí místo, protože kousek od Sázavy jsme měli naší chalupu, o které jsem určitě už tady psala a možná ještě článek věnovat budu.

Jezdívala jsem tam pravidelně každý rok na prázdniny do mé kouzelné vesničky u Pelhřimova. Takže Sázava a chata byly kousíček od sebe.

Po cestě z nádraží na malé náměstíčko, kde na mě měla čekat kamarádka právě z chaty jsem obdivovala vše, co jsem kolem sebe viděla. Ty stavby, tu čistotu všude, ten uvolňující vzduch. Ostrava mi rázem přestala chybět.

Od kamarádky jsme spěchaly do Zámeckého parku, kde už na nás čekaly dva V.I.P. vstupy a kde se celý fesťák konal.

Počasí bylo skvělé, žádné neúnosné horko, zámecký park úžasný, velikostně akorát, hodně stromů, pódia přiměřeně od sebe daleko. Věděla jsem, že tady si to společně s kámoškou užijeme naplno.

První večer byly jediná skvělé kapely, na které jsem se těšila KEKS a UDG.

Když začali hrát UDG už se pomalu stmívalo, nestály jsme s kámoškou přímo u pódia, ale ta večerní atmosféra byla cítit.

Všichni tančili, zpívali zároveň a při poslední písničce, kterou musel znat každičký Hvězdář, se začaly nad hlavou rozsvícet plamýnky od zapalovačů, užívala jsem si to ještě víc.

Druhý den pátek byl už od odpoledne program jasný.

Jako prvního hudebního zážitku, kterého jsem se nemohla dočkat byli ATMO.

Jejich písničky zbožňuju a byla to konečně první příležitost je naživo slyšet.

Andělé,Polety, Ráno,všechny songy byly perfektní.

Po Atmovi následoval Michal Hrůza, který byl taky skvělý.

Mimo hudební stage jsme s VIP páskami mohly s kámoškou do VIP stanu, kde jsme měly veškeré nealko zdarma a navíc jsme dostaly takové žluté poukázky v hodnotě 50Kč, které jsme mohly uplatnit za alkohol i jídlo ve stáncích.

Ve VIP stanu se stala taková příhoda, že jsme si šly pro pití a u stolku stálo pár mužů a mezi nimi známý zpěvák a herec Jiří Macháček z MIG 21. Samozřejmě jsem viděla kolik lidí za ním chodí se fotit a nešlo nevšimnout si jeho ironicky velmi nadšený. Kámoška byla nadšená, že toho musíme okamžitě využít a jít za ním se vyfotit taky.

Bylo mi jasné, že ona za ním nepůjde, na to jsem ji znala už pěkných pár let, ale mně se za ním lozit fakt nechtělo.

Překecávala mě dokud jsem se teda nesebrala a nešla ho oslovit, jestli by se s náma nevyfotil.

Večer vystupovala Ewa Farná a jako poslední velkou hvězdou měl být Rytmus.

Vystoupení mělo začít v 0:00, pro jistotu jsme si šly stoupnout blíže k pódiu už s menším předstihem, abychom z toho měly co nejvíc.

Po asi půl hodině Rytmus pořád nikde.

Já nepatřím mezi nějaké jeho top fanynky, ale tohle bylo fakt příšerný pořád tam jenom stát a čekat, ale chtěly jsme tam zůstat už z principu a po pravdě, za náma bylo nepočítatelných řad a mačkat se jimi byla ještě příšernější představa.

Po další chvilce přišli na pódium moderátoři s úžasnou novinkou: RYTMUS UŽ JEDE Z HRADCE!

Věřte, že větší výbuch smíchu jsem dostat nemohla.

Už jsem čekala, jak chudáci moderátoři dostanou nakládačku od rajčat, ale naštěstí se nic takového nedělo.

No jo, Rytmus si o sobě myslí, jaká je důležitá hvězda, takže hodina sem hodina tam.

Když už se nečekaně objevil na stage bylo to fájn, ale názor jsem už na něj bohužel změnila.

Nikdy jsem ho nebrala za žádného idola ani oblíbence, pár písniček se našlo,které se daly poslechnout, ale po tomhle výstupu, kdy se uráčel přijet místo v 0:00 někdy skoro o půl 2 bylo na mě moc.

Můj názor, omlouvám se nějakým jeho nadšencům, ale já si vážím umělců a hudebníků, kteří se ke svým fanoušků chovají jinak a na svůj koncert v daný čas by se určitě nevykašlali.

Vážím si hudebníků, kterým o fanoušky jde, protože fanoušci dělají hvězdy hvězdami.

Sobota byla poslední den fesťáku.

Netěšila jsem se na to, že to je bohužel zároveň poslední den ve Světlé.

Vystupovali Vypsaná Fixa,Wohnouti,Tomáš Klus, Xindl X..

Těšila jsem se taky na kluky z OTW (teď nově bohužel Donaha) každopádně kluci mi jako kámoši chyběli a byla jsem ráda, že aspoň takhle ne přímo v Bruntsku jsem na ně narazila.

Po jejich koncertě jsme si šli společně poslechnout zahraniční Alphaville, kteří mi přišli povědomí až při jejich nejznámějším songu Forever Young a Big In Japan.

A jako poslední byli Kosheen, kteří mě ale nějak zvlášť nezaujali.

Každopádně celý SázavaFest byl nejlepší fesťák, který jsem zažila a už teď se nemůžu dočkat mého druhého ročníku!

Teď ke škole.

21. Září mi začal první zahajovací týden na po dvou letech nové škole.

Na Vysoké.

Na Obchodně Podnikatelské fakultě.

Začaly první přednášky, semináře, seznamování s novým systémem, s novými profesory, s novými přístupy.

Všechno bylo pro mě nové.

Po chvilce jsem se začala do toho dostávat a některé předměty i bavit.

Zejména Mikroekonomie (prostě ekonomika), Sociologie a Právo.

Do listopadu pohodička, chodit na semináře, docela jsem některé věci znala ze střední, což byla výhoda.

Jediný problém, což jsem věděla byla matika a nový předmět Podniková Ekonomika.

Naivně jsem si myslela, jak to bude jenom o teorii, budeme probírat nové zajímavé věci.

Ne, to jsem se mýlila.

V Podnikovce jde hlavně o grafy, dlouhé trapné příklady, u kterých musíte prostě sami poznat o jaký druh příkladu jde a jaký vzorec, nebo taky vzorce dáte.

Příklady o zásobování,výrobní režii, nějakém bodu diagramu,nákladové funkci a bla bla bla.

Na ty všechny výpojčty se mi dělalo blbě.

V listopadu začaly první průběžné testy, někdo to má na univerzitě jako zápočty, my průběžáky.

U Mikra a Matiky bylo v pohodě, že jsme mohli mít bodů kolik jsme chtěli, čím víc, tím líp, body se přičítají ke zkoušce, ale nic víc.

Naopak u Práva a Podnikovky byla hranice minimálních 60% splnění testu.

Právo bylo v pohodě, ale Podnikovka mnohem horší.

Já se vážně učila, snažila jsem se ty příklady pochopit, naučit se postupy, vzorečky, ale první pokus dopadl katastrofálně z celého testu ze 4 příkladů 1 bod.

Myslela jsem, že se zblázním, že všechno, co dělám je naprosto k ničemu.

Byla jsem už smířená, že snad nemá ani cenu na ten druhý pokus chodit, stejně ten test nezvládnu.

Ale šla jsem.

Tentokrát jsem se na to ani nepodívala, vykašlala jsem se na nějaké marné snažení a prostě jen tak tam šla.3

Při pohledu na test, jako by se ve mně něco otevřelo, nebo rozsvítilo, začala jsem zkoušet psát a počítat, nejprve první příklad mi byl povědomý, pak druhý, u třetího jsem si nebyla moc jistá, ale aspoň něco zkusila a čtvrtý už nestihla, ale odcházela jsem s nějakým divným pocitem, že se možná stal zázrak.

No nebudu to přehánět, žádný se nestal.

Ale místo 1 bodu jich bylo 7. Hurá.

Ke splnění 60% to nestačilo, to jsem potřebovala 12 bodů, ale spokojenejší jsem byla.

Od Ledna první premiérové zkouškové.

No jít spát nejdřív po 1 hodině ráno a nevstávat dřív jak v 10 je boží, už jsem si na to tak zvykla, že jsme jezdila jenom párkrát na zkoušku a jinak volno, že si nedovedu nějak představit, že to od 22. Února začne od znova každý den.

Na první pokus jsem naštěstí zvládla Mikro,Právo a Sociologii.

V Matice jsem na první pokus potřebovala nasbírat 46 bodů, ale dosáhla jsem jenom 21 bodů, takže se začínám připravovat na druhý a poslední pokus 1.Února a 8.Února ještě poslední zkouška z Informatiky.

Podnikovka je teď mimo daleko od mých myšlenek a jestli se mi no doufám podaří zvládnout první ročník, budu s ní bojovat až ve druháku od znova, abych ji už tentokrát potom porazila.

Jsem taky ráda za těch pár lidí, které jsem na společných seminářích potkala a začala se s něma pomaličku sbližovat, jako kamarádka.

Dokonce jsme jednou s klukama ze stejné skupiny šli do kavárny, která je necelých 5 minut od školy a tam 4 hodiny hráli Monopoly. Jen tak.

Bylo to super, byla sranda a já se do té hry zamilovala (Ano, i do dostizích, vím, že je to v podstatě stejná hra)

Jsem prostě herní závyslačka všech deskových her i karetních.

Tak to bude pro dnešek stačit. Fuu 2:30 zlepšuju se, za chvíli bude rekord, že vydržím i do 4 rána.

Ale já se tak strašně ráda dívám ještě zalezlá pod peřinou na Jak Jsem Poznal Vaší Matku!

Začala jsem sledovat všechny díly od první série a už jsem u 5.série :)

Je to super nejvíc boží a legendární seriál a to nejde u něj usnout brzy!

Na konec přidávám nějaké ty fotky z báječného SázavaFestu a díky moc všem, kdo se na mém blogu a u mých článků nenudil a třeba bude číst i ty další.

Jsem šťastná, že jsem se dokopala ke psaní, chybělo mi to zatraceně moc.

Mějte se skvěle, Tea.

Nešlo to nevyfotit to. Pouhých 15km mě dědilo od mého místa.

Zámek, za kterým se v parku konal fesťák.

Ten most, přes který jsme chodily, pod kterým byla řeka Sázava byl uchvácující.

Ti vzadu neměli chybu!

Jiří Macháček.

ATMO.

Summer Paradise

Konečně je za mnou to dlouhé období, kdy jsem neměla na psaní čas ani myšlenky.

Každý den po celé dva měsíce mě v hlavě strašila ekonomika, účetnictví, hromově blížící se maturita a přijímačky na vysokou. Je to za mnou. Začíná Summer Paradise!

---

Zatím první, letní, pomaturitní chvilky trávím na nové brigádě, kde točím zmrzlinu.

Baví mě to, usmívám se na lidi, někdy si se mnou i popovídá, jenom teď je toho docela hodně.

Paní, se kterou se střídáme odjela na dovolenou, takže je na mně, abych od rána celý den točila.

Je to vlastně docela vtipné, 14 dní po maturitě a ještě neproběhla ani žádná oslava, zapití.

Ještě víc si připadám divná, ale to se už tento víkend doufám změní.

V pátek po práci se projedu do Havířova posedět s kamarádkou na pivko, tak nějak vnitřně doufám, že to nebude jen obyčejný večerní pátek, ale něco nového mě tam potká.

V sobotu snad odjedu do mého zlatého Bruntálu, kde budu taky s přáteli a to nejlepší přijde příští víkend!

První celovíkendový festival po dvou letech! Votvírák se blíží!

Byla to nejlepší nabídka, jakou jsem mohla od někoho dostat.

Kamarádka z chaty, se kterou jsem prožívala na chatě každé léto mi sama od sebe napsala, co takhle spolu vyjet na celý víkend na fesťák, kde si pořádně užijem a tohle přesně teď potřebuju.

Dobrodružství, zábavu, alkohol, hudbu, smích.

Těším se na kapely, které tam uslyším: No Name, Divokej Bill, Xindl X, Mandrage, Majk Spirit, Ego a hlavně znovu na

INE KAFE!

Tentokrát nebudu stát daleko vzadu, jako na lednovém koncertě tady v Ostravě.

Jsem připravená udržet si místo vepředu u pódia klidně dvě hodiny předem!

Když už mám dva víkendy volné, tak si zasloužím mít je konečně co nejbáječnější.

Včerejší poslední přijímačky dopadly podle mého názoru katastrofální.

Písemný test z psychologie byl na 100 bodů a já nějakým zázrakem nasbírala 41 bodů.

Vím, že to je málo na to, aby mě vůbec přijali, ale po kliknutí na test jsem ty oči protáčela dokoala a nechápala jejich význam.

Tolik cizích a vlastně podobných si výrazů z psychologie, představitelé různých myšlenek, které jsem viděla poprvé v životě, umělecké směry, autoři památek.

Byla jsem si jistá asi deseti otázek, zbytek byl jeden velký děsivý otazník.

Opravdu se modlím, abych byla přijata na první obor, kde jsem už přijímačky konala před maturou, ale obojí výsledky budou příští týden.

Nemyslet na všechny ty testy, zkoušení bude nesmírná úleva.

A hlavně myslet i na svůj blog a neodkládat pořád, kdy napíšu další článek.

Což znamená, že ten nejnovější bude určitě o Votvíráku a o dvou letních knihách, jednu jsem četla už minulý rok v létě a už strašně dlouho chci o ní napsat a druhou právě čtu a baví mě čím dál víc taky.

Přeju všem hezké začínající sunny dny s novými zážitky, letními lásky a radosti.

S pozdravem

Tea.

Ze zahradnice ekonomka

Zdravím všechny přítomné.

Po první části maturity, musím říct z celé maturity té lehčí si můžu konečně na chvíli vydechnout a uvolnit.

Téma Jen se smějte se mi docela k aktuální maturitní situaci hodí, poslední dobrou si sama v duchu promítám vzpomínky o čtyři roky zpátky.

Kde jsem byla tenkrát, kde jsem teď a kde snad budu za pár týdnů.

---

V létě před začátkem mé první Střední školy, kterou jsem si z osobních důvodů vybrala až v Šumperku, jsem každý den poslouchala jen samé výčitky, výsměch, co jsem si to vybrala za školu, co jednou ze mě bude, jen obyčejná s rýčem v ruce.

Poprvé mi bylo nejvíc líto, že měl stejný názor i děda, kterého jsem měla strašně moc ráda a na další z rodinných oslav na naší zahradě se ozval taky a stál na straně mamky a ostatních.

Nikdo mě nedokázal v tu chvíli pochopit, proč to dělám.

Netoužila jsem se po tom stát se zahradnicí, ale chtěla jsem do Šumperku kvůli první lásce, prvnímu vztahu, štěstí, které jsem potkala a nechtěla o něj přijít.

Byla pravda, že to léto před nástupem na internát náš čtyř měsíční první vztah skončil, ale já věřila, že mám ještě šanci to napravit, když budeme k sobě opět blízko a navíc volba školy padla díky přítelkyní jeho bratra, mé tehdejší nové kamarádky.

Na zahradnictví jsem vydržela v Šumperku necelý rok, poznala jsem nové lidi, někteří mi hodně přirostli k srdci, někteří vůbec, ale rozhodně ničeho nelituji.

Vrátila jsem se zpátky domů, ale,abych neopakovala znovu první ročník a neposlouchala další výčitky, které mě stejně neminuly aneb My ti to říkali, zůstala jsem na stejném oboru.

Děda už mezitím bohužel odešel od nás, ale jeho slova jsem z hlavy dostat nemohla.

Jezdění na praxi bylo pro mě každých 14 dní utrpení.

Věděla jsem, že tuhle práci z celé duše nenávidím a říkala si, kdybych mohla vrátit čas a změnit svou první takovou volbu.

Rýt se v zemi, sadit stromky, nebo vazba kytky, na všechno jsem kašlala a dělala vše proto, abych tam nemuse být.

Hrozilo mi nepřipouštění ke závěrečným zkouškám kvůli velké absenci na praxi, ale nevzdala jsem to a bojovala, protože jen představa, že další rok strávím utrpením byla hrůzostrašná.

Zkoušky jsem nakonec zvládla, praktické byly mnohem těžší než ostatní, ale paní předsedkyně se zřejmě slitovala a dostatečnou mi dala.

Celý třetí ročník jsem mluvila ve škole o nástavbě, na kterou se přihlásím a kde budu mít klid od nějaké trapné prxi, na kterou jsme kvůli zahradnictví museli, jako otroci i na sedm dní v létě o prázdninách.

Přijetí bez přijímaček znamenal pro mě zázrak.

Ze začátku jsem se bála, co nového mi nová škola přinese, jestli budu první ročník zvládat.

Teď po dvou letech se udivuji, jak to rychle uteklo.

Bála jsem se nových předmětů, takové účetnictví například přišlo ze začátku strašidelné, ale pochopit ho takový problém není.

Za pár dní přesněji od 4.května mě čeká druhá část maturity a to písemná.

Tady se obávám trochu didaktického testu z angličtiny, který na první zkouškový pokus nedopadl nejlépe.

Dva body chyběly, abych je v časovém limitu 60 minut dohnala, ale mé pomalejší tempo přečtení a přeložení textu nestačilo v limitu.

Což znamená trénování a procvičování, hlavně ten čas.

A poslední ústní část mě čeká snad 18.května, která bude hlavně psychicky pro mě nejtěžší, ale nechci myslet pouze negativně, ale věřit, že svou šanci vezmu pevně do svých rukou.

Maturitou však mé snažení o velkou změnu v mém životě nekončí.

Pět dní před ústní tedy 13.května půjdu na mé první přijímací zkoušky.

Rozhodla jsem se zkusit štěstí a dala si dvě přihlášky na Ostravskou univerzitu.

První obor, který si více přeji zvládnout je Pedagogika-Český jazyk a druhý Psychologie-Český jazyk a literaura.

Jít na vysokou by byl druhý velký krok obrátit svou minulost obyčejné zahradnice.

Když člověk chce, dokáže se posunout směrem kterému by někdo ve Vašem okolí nikdy nevěřil.

Já doufám, že jednoho dne přestanou veškeré výčitky a bude na mě někdo pyšný, že ze zahradnice jsem se posunula na ekonomku a na učitelku.